Japonské děti jsou z pohledu výživy považovány za nejzdravější na světě

Základní škola číslo 6 v Kodaiře, městě se 193 tisíci obyvateli v prefektuře Tokio, ukazuje, jak toho lze dosáhnout.

„Školní zahrada je zde skutečným zeleným polem, které se v největší městské aglomeraci světa vyskytuje jen zřídka. Škola zde pěstuje mnoho různých plodin včetně brambor a batátů,“ líčí reportáž německé televize ARD.

„Děti by neměly znát jen potraviny ze supermarketu,“ vysvětluje učitelka Hideko Magamatová, která má pod palcem stravování ve škole a pravidelně doprovází třídy na školní zahrádku. Pro žáky se každá návštěva rovná hledání pokladu.

Kupříkladu brambory z vlastního školního pole se používají jako demonstrační předmět při výuce. Pak skončí v hrnci na vaření, protože škola každý den bez výjimky připravuje čerstvý oběd – celkem pro více než 600 dětí.

„Pravidelnost stravování má sama o sobě příznivý vliv na zdraví dětí,“ vysvětluje ředitel školy Džuničiró Kaitó. Kromě toho se pracujícím rodičům uleví, za jedno jídlo zaplatí v přepočtu asi padesát korun.

Oběd se skládá z kombinace různých složek. Obvykle se jedná o rýži. K tomu přidají samostatné bílkovinné jídlo – rybu nebo maso – a vegetariánskou přílohu. Malá láhev mléka by neměla chybět.

Škola v Kodaiře také klade velký důraz na vyváženost jednotlivých složek. Vždy se experimentuje, na talíři se objeví například brambory taro.

„Hlíza je pro většinu dětí cizí. Ve škole poznávají potraviny, na které nejsou doma zvyklé. Nic by se však nemělo přehánět, musí jim prostě chutnat,“ má jasno Hideko Magamatová s tím, že před každým jídlem se vypočítá výživová hodnota. Na základní škole činí 600 až 700 kilokalorií.

„Nikdo by si neměl nosit jídlo z domova – a není to ani žádoucí. Protože jídlo zvenčí, ať už od rodičů, nebo z nejbližšího kiosku, by narušilo školní stravu,“ vybavuje si Hideko další nepsané, avšak klíčové pravidlo.

Obědy ve škole mají pevný řád – děti se musí obsloužit samy. Jí se vždy ve třídě, žáci základních škol sedí u jednotlivých stolů, nikoli velkého společného, a při jídle se nesmí mluvit. To vypovídá o přísných japonských představách o pořádku a disciplíně.

V praxi to však nemusí platit. V šesté základní škole v Kodaiře je při jídle docela živo, v pozadí hraje hudba a děti misky zpravidla zcela vyprázdní, byť u toho brebentí. Děti si servírují samy – a to i prvňáčci.

„Vzdělávání v oblasti výživy má dopad i na rodiny,“ vysvětluje Nahoko Maekda z japonského ministerstva zemědělství.

To, co se děti naučí o jídle, má důsledky i pro stravování mimo školu. „Díky tomu se například zvýšil podíl dětí, které snídají doma,“ dodává.

Celkově vzato Japonci zaujímají zdravý postoj k jídlu a jeho konzumaci. Takřka jako posvátné ctí tradiční rčení: Hara hači bu, což znamená jíst do osmdesátiprocentního zasycení. A toto pravidlo už od raného věku vštěpují svým dětem.

A svou roli sehrává i způsob, jakým Japonci servírují jídlo. Místo jednoho velkého talíře často jedí z malých mističek několik různých pokrmů.

Mezi hlavní zásady japonské kuchyně náleží proslulá pestrost na talíři. Jídlo musí nejen chutnat, ale i lákavě vyhlížet, o což se postarají mnohobarevné ingredience, především několik druhů zeleniny.

Snaží se držet pravidla, že během dne by měl člověk ochutnat všechny čtyři chutě – sladkou, kyselou, hořkou a slanou, sníst pochutiny pěti různých barev a připravit je pěti různými způsoby.

Na rozdíl od Evropy výživa pronikla do vyučovacích osnov jako předmět na všech základních a středních školách ostrovního císařství. Nese označení kjúšóku a za cíl si vytkla naučit caparty zdravému výběru potravin i pozitivním celoživotním stravovacím návykům, středoškoláky pak v tomto umění zdokonalit.

Systém školních obědů údajně vznikl ve městě Tsuruoka v prefektuře Jamagata v roce 1889, kdy základní škola vedená duchovním podávala rýžové kuličky, grilované ryby a nakládané okurky chudým žákům. Tento krok se dočkal uznání a školy v celé zemi ho začaly následovat.

Nedostatek potravin během druhé světové války způsobil, že některé školy nezvládaly obědy poskytovat. Jak z poražené země začala mizet bída, školní obědy dodaly školákům potřebnou výživu, protože mimo jiné obsahovaly odstředěné mléko darované Dětským fondem UNICEF a pšenici od Spojených států. Rýžová jídla se v moderních školních obědech objevila až v roce 1976.

„Japonsko zastává názor, že školní obědy představují součást vzdělávání,“ řekl deníku The Washington Post Masahiró Ódži, vládní ředitel pro školní zdravotní výchovu, „nikoli jeho přerušení. “