Jak vybrat vhodnou knihu pro pravidelné předčítání dětem

Článek

Každý z nás si uvědomuje, že čas strávený při čtení knih a povídáním si je to nejlepší, co pro své děti můžeme udělat. Nejlépe se tak prohlubují vzájemné vazby, roste vzájemná důvěra, dítě se cítí v bezpečí, důležité a milované. Navíc se u něho rozšiřuje slovní zásoba, myšlenkové obzory a pozitivně si utváří závislost na knihách. Díky čtení tak budou děti schopny i kritického myšlení a dokážou si z nepřeberného množství informací vybírat to podstatné pro život.

Některé účinky se projeví ihned, některé ve svém důsledku až za několik let, některé ještě později. Ale všechny budou veskrze pozitivní.

„Navíc nejde jen o to, že rodič dítěti předává znalosti a učí jej čtenářským návykům pro celý jeho další život. Zásadní je ten exkluzivní a krásný čas, kdy rodiče a děti jsou pospolu a díky tomu se buduje silná emoční vazba táty nebo mámy s dcerou či synem,“ vysvětluje Eva Katrušáková z obecně prospěšné společnosti Celé Česko čte dětem.

„Kdysi rodina trávila čas u stolu a všichni si navzájem povídali, pak přišel do rodiny nový člen, televizní přijímač. Ale i v té ‚televizní‘ době ještě celá rodina sedávala kolem TV přijímače v jednom pokoji a povídala si. Dnes je to tak, že jsme všichni doma, ale každý sedí u vlastního počítače, displeje mobilního telefonu, televizního přijímače, tabletu a nekomunikujeme. Vlastně komunikujeme, ale tak, že si z pokoje do pokoje píšeme e-maily nebo vzkazy. Předčítáním se to jakoby částečně vrací k tomu původnímu modelu, kdy spolu členové rodiny hovořili a trávili více času společně,“ dodává Katrušáková.

Společné čtení až do dospívání

Řada rodičů chybuje, že přestává s předčítáním v okamžiku, kdy dítě začne číst samo. Ve skutečnosti bychom v něm měli pokračovat. Zprvu tak dítě podpoříte v jeho snažení, které musí v počátku výuky čtení vyvíjet, a posléze se z toho může stát rituál, kdy se ve čtení vždy vzájemně vyměníte. „Znám rodiny, kde se dětem četlo až do 18 let. Členové rodiny se mezi sebou střídali a děti četly rodičům a prarodičům. Jde o ten společný čas a o to, že skrze příběhy literárních hrdinů se rodiče dostávají blíže i k dospívajícímu,“ uzavírá Eva Katrušáková.

Jak vybírat vhodné knihy pro pravidelné předčítání dětem
jsou na ně zaměřeny a jsou pro ně zajímavé;
pojednávají o něčem, co je pro jejich zdravý rozvoj podstatné nebo díky čemu se naučí něco důležitého pro život;
jsou napsány či přeloženy vytříbeným mateřským jazykem;
učí je racionálně myslet;
poskytují jim znalosti, případně smysluplnou zábavu;
rozvíjejí jejich dobrý vkus a smysl pro humor;
šíří úctu k jiným dětem, lidem a ostatním živým bytostem, zvířatům, přírodě, zemi, uznávaným společenským normám a zákonům;
jsou přiměřené jejich věku a citlivosti, nesmějí v nich vzbuzovat strach a neklid;
obsahují pozitivní morální odkaz a propagují vzorce správných postojů a chování;
rozvíjejí jejich estetické vnímání;
formují jejich optimistický postoj k životu, sebedůvěru a kladný přístup ke světu;
neutvrzují v nich negativní stereotypy chování související s pohlavím;
nevzbuzují v nich sklony k zápornému společenskému chování a předsudky