Článek
Podle mnohých sportovních psychologů bychom se v tomto směru měli inspirovat Norskem, kde 93 % dětí sportuje, a je to i tím, že do 12 let si všichni kladou za cíl, aby sport děti bavil a soutěžení tak nechávají až na vyšší věk.
„Důležité je pěstovat v nich týmového ducha namísto soutěživosti. Podstatný vliv má i další neblahý trend dnešní doby, kterým je určitá izolovanost. Velké množství dětí žije ve virtuálním světě a chybí jim sociální kontakt, nyní víc než kdy dřív,“ říká Filip Zeman, zakladatel sdružení Sportkids, které si klade za cíl naučit děti sportovat a vytvořit jim základ ke zdravému životnímu stylu.
Všestranně pohybové nesoutěžní kroužky tak mohou být jedním z řešení celé situace, neboť sport hraje významnou roli při utváření společnosti a pomáhá v mnoha ohledech. Hlavně kolektivní sporty formují týmového ducha a vznikají zde často i velká přátelství na celý život.
Sport dětem pomáhá lépe se vyrovnávat s životními vrcholy a pády
Nejmenší děti by měly ve sportu vidět především hru, a teprve postupně tyto aktivity přeměňovat v řízené tréninky. Odborníci tvrdí, že mladší děti by se měly nějaké pohybové aktivitě věnovat 5 hodin denně. Zdá se to hodně, ale každý pohyb se počítá.
Klíčovou roli při motivování dětí k pohybu hrají rodiče, kteří pro své ratolesti představují první vzory, od kterých přebírají jejich životní styl.
„Přístup celé rodiny ke sportu hraje hlavní roli v tom, jaký vztah k pohybu si dítě buduje. Pokud rodiče sami fyzické aktivity nevyhledávají a ani aktivně dětem nenabízejí pohybové kroužky, děti si ani neuvědomují, že jim něco chybí. Naopak pro děti z aktivních rodin je dostatek pohybu úplně přirozený,“ upozorňuje rodinná terapeutka Pavlína Schejbalová.
Zároveň ale pozor na to, aby si rodič prostřednictvím dítěte nekompenzoval nějaký svůj neuskutečněný sen, to by časem mohlo naopak vést k určité demotivaci.
„Pohyb by dítě mělo považovat za přirozenou součást života a ne něco, co mu brání v zábavě. Zřetel je třeba brát i na osobnost dítěte, neboť každé je jiné, a zároveň se vyvarovat jeho přetěžování. Rodiče mají totiž občas tendenci děti zahrnout přílišným množstvím aktivit a zapomínají, že potřebují i nějaký svůj prostor a čas na odpočinek,“ vysvětluje Filip Zeman.
Každé dítě má předpoklady pro jiný sport
Pochopení toho, jaký je vaše dítě typ, je zásadní i pro správnou volbu motivace. Introverti a extroverti mají každý předpoklady pro zcela jiné sporty. Proto s dětmi proberte různé možnosti pohybových (i jiných) aktivit, a v případě, že ani dítko neví, pro jaký sport se rozhodnout, dejte mu možnost si tzv. osahat různé druhy pohybu (příkladem je všestranný pohybový kroužek).
Nabídka různých aktivit pro děti včetně sportovních kroužků a táborů je opravdu široká, některé jsou pořádány přímo školou, jiné jistě najdete v okolí svého bydliště.
Prohra není nic špatného, naopak učí dítě zdolávat nezdary, které ho v životě, i přes veškerou snahu se jim vyhnout, čekají
Ať už si dítě najde cestu k jakémukoliv sportu, vždy oceňujte jeho snahu, nekritizujte ho, nesrovnávejte. Účastní se dítě soutěže a neskončí na stupních vítězů? Dejte mu najevo, že to nevadí, důležitá je účast a snaha překonávat svou komfortní zónu.
Prohra není nic špatného, naopak učí dítě zdolávat nezdary, které ho v životě, i přes veškerou snahu se jim vyhnout, čekají.
Sport vyžaduje trpělivost a disciplínu, i zde by měli jít rodiče příkladem. I když dětské tréninky a zápasy kladou vysoké nároky na jejich čas, je důležité s ním v rozvrhu počítat úplně stejně, jako s ním počítá dítě.
Funguje pochvala, pozitivní reakce na snahu dítěte, tedy vnitřní motivace. U dětí je důležité snahu akcentovat, občas je vhodné zlehka nutit, poškádlit, ale vyhnout se nucení či vynucování.
Nuda může dětem i prospět
Není tedy sporu o tom, že pravidelné sportování má pozitivní vliv na fyzičku i psychiku dítěte. „Při sportu dochází k odbourávání stresových hormonů a vylučování endorfinů, dopaminu, dítě se tedy cítí spokojené samo se sebou a šťastné, následná relaxace zase snižuje úzkost,“ dodává Zeman.
Proto rodiče a prarodiče, jděte dětem příkladem, hýbe-li se celá rodina, bude se hýbat i její nejmladší člen. Pokud to z nějakého důvodu není možné, pak se snažte, aby dítě trávilo nějaký čas v blízkosti sportovního prostředí. Děti nasávají okolní vjemy, takže je velká pravděpodobnost, že se na něj přenese nadšení těch, kteří daný sport provozují.
Epidemie covidu zamíchala kartami |
---|
Zatímco dříve bylo sportování otázkou vůle, v posledních dvou letech do běžných pohybových návyků citelně zasáhla epidemie covidu-19. Podle posledního průzkumu společnosti Sazka přibližně 8 procent rodičů tvrdí, že jejich děti měly kvůli navýšení volného času pohybu více. Bohužel se ale většina rodičů shodla spíše na opaku, kdy téměř 70 procent dětí mělo k pohybu mnohem méně příležitostí. Pouhých 20 procent dětí mělo možnost pokračovat ve svých kroužcích a pravidelných sportovních aktivitách jako obvykle.Změny nastaly i u typů aktivit, kterým se potomci odpovídajících rodičů věnují. Až 21 procent respondentů uvedlo, že jejich děti změnily v posledních dvou letech sport. Největší oblibu získala hlavně atletika a gymnastika, ale celkem překvapivě je mezi dětmi aktuálně populární také přechod k florbalu a bojovým sportům. |