Jak přežít mateřskou a nezbláznit se

Prudké hormonální změny, adaptace na zcela novou životní roli, nedostatek spánku a každodenní nejistota, zda dítě skutečně dostává vše, co potřebuje, jsou pro novopečenou matku zdrojem velkého napětí.

Všichni kolem vás jsou šťastní, rozplývají se nad miminkem a vnucují vám, že vás potkalo to nejkrásnější, co může žena ve svém životě zažít. Vy se cítíte unavená, ošklivá a především nejistá. Čtyřiadvacet hodin denně (noc z toho samozřejmě nevyjímaje) věnujete veškerou svou energii bezbrannému tvorečkovi, který vám chvílemi nepřipadá ani krásný ani úžasný. Je prostě malinký a zcela závislý na vaší péči a lásce. Máte dojem, že všechny ostatní matky včetně té vaší, zvládají péči o dítě mnohem lépe a s větší samozřejmostí než vy. Ve chvílích nejtěžších vás samotnou možná zaskočí myšlenka, že tohle jste snad vůbec nechtěla. Víte, že je správné, své dítě milovat. Vy se však občas nemůžete ubránit pocitu, že vás mimino připravilo o veškerou svobodu, o vaše koníčky a dokonce bojkotuje i uspokojování vašich nejzákladnějších potřeb, jakými jsou příjem potravy a spánek.

V jakémsi americkém seriálu zazněla věta: "Péče o dítě je úplně jednoduchá, horní konec nakrmíš, dolní konec utřeš a oba konce udržuješ v teple". Přebalování je v době papírových plen poměrně bezproblémovou záležitostí. Udržovat v teple v praxi znamená asi to, že miminku navléknete vždy o jednu vrstvu oblečení více než máte vy sama.

Tématem číslo jedna a zdrojem mnoha potíží však může být právě krmení dítěte. Kojení je nejjednodušší a nejpřirozenější potravou pro dítě minimálně v prvních čtyřech až šesti měsících života. Až na pár výjimek, kdy kojení není možné ze zdravotních důvodů, se jedná o záležitost čistě psychickou. Velké procento matek vlivem neosobního prostředí v porodnici a únavy po porodu hovoří o obtížných počátcích kojení. Mléko by se mělo začít tvořit během prvních tří až pěti dnů po porodu. To obvykle bývá i doba, kdy je novorozeně s matkou propouštěno domů. Pokud jste skutečně rozhodnutá kojit, dejte to včas na srozuměnou svému porodníkovi či porodní asistence. Pokuste se být v co největší pohodě, vyzkoušejte "babské rady" pro podporu tvorby mléka (bílá káva, černé pivo, bylinkové čaje či slepičí polévka...), hodně pijte a vyhýbejte se prochladnutí. A především nepropadejte panice, pokud z jakéhokoliv důvodu kojit nebudete. Nejste kvůli tomu o nic horší matka než ta, která své dítě kojí.

Častým zdrojem pochybností bývá frekvence kojení. Na jedné straně striktní doporučení zdravotního personálu - kojit po dvou až třech hodinách. Na straně druhé "laktační liga" a zastánci všeho přirozeného doporučující kojit vždy, když si dítě řekne. Kojte tak často, jak je to příjemné vám a vašemu dítěti. Většina dětí si "řekne" mnohem dříve než po předpisových třech hodinách. Pokud vás samotnou neomezuje kojit každou půlhodinu, nenechte se ve svém konání zviklat babičkami ani zdravotními sestrami a klidně kojte. V případě, že by vás však takováto frekvence kojení měla jakkoli stresovat, raději najděte jiný způsob, jak své dítě zabavit či utišit. Nesrovnávejte potřeby svého dítěte s potřebami jeho vrstevníků a vyhněte se nejrůznějším očekáváním. Vaše dítě je unikát a vy jej teprve začínáte poznávat a učíte s mu rozumět.

Základní podmínkou pro to, abyste přežila šestinedělí bez větší újmy na svém psychickém zdraví, je pečlivý výběr partnera - otce vašeho dítěte. I pro něj je narození potomka významnou životní změnou. Je sice ušetřen porodních bolestí, dál chodí do práce a většinou se i dál věnuje všemu, co dělal dříve, byť v omezené míře. Pokud ale není zcela necitlivým ignorantem, pravděpodobně vycítí vaše napětí. Podobně jako vy bude trpět ve chvílích, kdy vaše miminko propláče několik dlouhých minut bez zjevné příčiny (Pozor! Pláč zdravého, nakrmeného a přebaleného dítěte nesignalizuje, že jste špatná matka. Vaše dítě jen dává najevo, že je tu s vámi a jinak zatím komunikovat neumí). Podobně jako vy se bude zamýšlet nad tím, zda je dobrým otcem a navíc zda dokáže rodinu finančně zabezpečit. A dokonce i on někdy nostalgicky zavzpomíná na chvíle "před porodem". Možná své pocity nedokáže popsat a nebude zcela přesně rozumět vašim steskům. Dokáže-li je však alespoň respektovat, vězte, že vás má skutečně rád. Šestinedělí je ve vašem vztahu zkouškou tolerance a citlivé vstřícnosti.

Velkou oporou a zpovědnicí vám vedle partnera, který je do věci příliš citově zainteresován, může být dobrá kamarádka. Taková, která vás zastihne ve chvíli nejnesnesitelnější nálady a při tom nepráskne naštvaně dveřmi. Kamarádka, která vás dokáže vyslechnout, aniž by kritizovala nebo hodnotila to, co jí říkáte. Kamarádka, která vám nebude říkat, co máte jako správná matka dělat a prožívat. Takový návod totiž neexistuje. Každá z nás se ve své jedinečnosti i zcela jedinečným způsobem vyrovnává s rolí matky. Každá vaše myšlenka a veškeré vaše konání je správné. Vždy mějte na paměti, že i vy se stejně jako každá jiná matka snažíte podle svých možností a schopností dělat pro dítě to nejlepší, co v dané chvíli dokážete.

V době šestinedělí zapomeňte na vyváření manželovi, na velké prádlo či předvánoční úklid. Věnujte se svému dítěti a dopřejte si denně aspoň pár minut jen pro sebe. Vezměte si do vany provoněné levandulí svou oblíbenou knížku nebo časopis. Ve chvílích skutečné relaxace jsou zapovězeny všechny tiskoviny a debaty související s péčí o děti! Pokud vaše dítě nespí v noci, dopřejte si s ním alespoň půlhodinku spánku ve dne. Chronická únava z nevyspání ještě víc zesílí napětí a špatnou náladu.     

A především... věřte, že šestinedělní rozladěné smutnění po necelých dvou měsících skutečně skončí. Se svým miminkem se sžijete, navzájem si přizpůsobíte své biorytmy a zamilujete se do něj tou "správnou" zcela nekritickou mateřskou láskou.