Jak poznáte dobrý tábor? Ptejte se na tradici

Nabídka je dnes tak široká, že jednomu je skoro líto, že už sám není dítětem nebo že ve školním věku nejsou jeho děti. Vybírat je opravdu z čeho. Na okraji zájmu se ocitly klasické tábory s dříve běžnou táborovou hrou a nahradily je specializované pobyty.

„My táborovou hru nabízíme jen nejmladším dětem,“ říká Alexandr Hupcej, předseda sdružení pořádající tábory OKO. V sedmdesátých letech patřil podle svých slov k prvním, kdo táborovou hru zaváděl, a dnes ji zase mezi prvními opouští. Proč? „Přijde mi, že to děti nebaví,“ vyslovuje osobní názor, i když uznává, že leckde jsou skvěle připravené a je vidět, že si s nimi organizátoři dali hodně práce.

Nicméně poptávka je hlavně po táborech specializovaných. Mnohé pobyty mají spodní hranici deset či jedenáct let. Věk dětí, které na tábory jezdí, se snižuje, za posledních sedm let dokonce o dva roky, organizátoři na to zareagovali nabídkou aktivit pro ty starší. Kdysi jezdila běžně na třítýdenní turnusy omladina, která v tom roce vycházela. Dnešní strop se pohybuje kolem dvanácti let. Svou logiku to má.

Týdenní, respektive desetidenní pobyt vám dvouměsíční prázdniny nevyřeší, ale rozpočet zatíží. Ceny za tábory začínají na čtyřech tisících, nezřídka se přehoupnou i přes pět. Až překvapivě často není v ceně doprava. Když k výsledné částce připočtete vybavení a kapesné, jste na sedmi tisících za jedno dítě, ani nemrknete. Máte-li dvě či tři, jde o sumu, za kterou už pořídíte dovolenou pro rodinu.

Nelze se divit, že pokud dejme tomu třináctiletý potomek na tábor jet nechce, rodiče ho nepřemlouvají. Zatímco jsou v práci, zvládne být doma sám. Co celý den dělá, není těžké uhodnout.

V očích dětí se komunikaci na Facebooku a dalších sociálních sítích vyrovná máloco. Rozhodně ne stanový tábor v místě bez signálu a proudu. I když jistě existují výjimky.

„My jsme děti od počítačů zvedli. Problém nemáme ani s tím, že by na naše tábory nechtěli jezdit teenageři, právě naopak,“ tvrdí Jan Fiala, ředitel táborů, které třetím rokem pořádá firma ZR Games, a není důvod mu nevěřit. Děti si mohou vybrat ze tří typů činnosti. Chtějí-li hrát hlavně hry, volí Playcamp, na Videocampu se učí natočit správně video, mě osobně zaujal Craftcamp (4camps.cz) určený milovníkům strategické počítačové hry Minecraft. Podstatou je, že část dne děti vytvářejí strategii na počítači, poté totéž prožijí v reálu.

Jestliže museli v rámci hry postavit dům, sehnat jídlo, bránit se proti nepřátelům, totéž je čeká v lese. Pro většinu táborníků je největším lákadlem přítomnost jejich oblíbené hvězdy z YouTube, tzv. Youtubera, který je s nimi po celou dobu pobytu. Letos jich je v nabídce pět.

Jan Fiala pracoval mnoho let jako vedoucí volnočasového klubu DDM Praha 5. Zřejmě přesně věděl, co dnešní děti zajímá. Jím organizované tábory jsou skvělým markertingovým projektem s jasným zacílením. Je to přesně ten typ tábora, který oslovuje děti, a ty pak přimějí rodiče, aby jim pobyt umožnili. Týden vyjde na 5490 Kč, dopravu ještě loni zajišťovali rodiče, letos je už v nabídce hromadný odjezd autobusem z několika měst v republice. V ceně však doprava zahrnuta není.

Na závěr si přece jen neodpustím drobnou poznámku. Bavila jsem se s panem Fialou o tom, že firma komunikuje s dětmi (spodní věkový limit pro jejich tábory je osm let) z části prostřednictvím Facebooku, na který ale děti do 13 let nemají oficiálně přístup. Aby se tam dostaly, musí zfalšovat datum narození nebo se přihlásit přes účet staršího sourozence či kamaráda, což se běžně děje. Nikdo to nekontroluje.

„Vy si myslíte, že tam nechodí? Nebuďme naivní,“ reagoval na mou námitku. „Jednak nejsem legislativec, jednak jsem dětem účet nezaložil, a ani ony si ho nezaložily kvůli komunikaci s námi,“ argumentuje. Legislativec sice ne, ale pedagog jistě ano. Jaký vzkaz tím děti dostávají? Že obcházet pravidla je v pohodě. Vadí to? Na to si každý rodič musí odpovědět sám.

„Dělím tábory na dvě skupiny,“ řekl mi Alexandr Hupcej z OKO. „Na ty, které oslovují rodiče, sem patří např. Pionýr, Junák a různé turistické oddíly, a na ty, které cílí na děti.“ Těch je dnes podle něj většina.

„Rodiče chtějí vidět hlavně fotky a udělat si vlastní názor. Zejména fotografie je zajímají i během pobytu. Pro nás je to hodně náročné. Hlavní vedoucí musí denně roztřídit snímky a umístit je na Facebook. Zjistili jsme ale, že se to vyplatí. Když rodiče vidí své rozesmáté dítě, tolik netelefonují,“ dodává Alexandr Hupcej, sám otec pěti dětí, pro něhož jsou tábory životním stylem.

„Jsem učitelské dítě, odmala jsem na tábory jezdil, pokračoval jsem jako instruktor, vedoucí a nakonec jsem se stal předsedou sdružení. Začínali jsme v roce 2008 jedním turnusem, dnes s námi jezdí až dva tisíce dětí. Na táboře jsem poznal i svou manželku,“ říká s úsměvem.

„Letošní novinkou táborů OKO je Akční moderní dívka (tabor-sopka.cz). S nápadem otevřít dámský klub přišla kolegyně. Mně se náplň moc nelíbila, vadilo mi, že by se tam děvčata jen malovala a koukala do zrcadla. Řekl jsem si, že oslovíme jiný typ děvčat. Ty, které chtějí být moderní, vyrovnat se klukům, ale zároveň zůstat dívkami. Mám domluvenou paní, která pořádá kurzy stylingu, aby tam byly i ty holčičí věci,“ říká.

Jaká je další náplň? Přežití v přírodě, minimálně jednou budou dívky bivakovat v lese, spát pod širákem, jednou mají paintball, slaňování apod.

Nebude děvčatům líto, že tam nejsou žádní kluci? „Tak to není,“ vysvětluje pan Hupcej. „Na jednom táboře je deset až patnáct dětí, takže my spojujeme několik táborů dohromady a spoustu aktivit je společných.“ Stejným způsobem organizuje tábory i CK Topinka, lídr dětských táborů u nás, který na trhu působí pětadvacet let.

„Není neobvyklé, že rodiče pošlou sourozence na jedno místo, ale každého na jiný tábor,“ vstupuje do debaty majitel cestovky Miroslav Topinka.

Nezávidí si děti? Nezjistí třeba na místě, že by se jim nakonec líbila jiná aktivita? „To se nám nestává. Stalo se nám, že byl jeden kluk mezi samými dívkami, tak jsme ho přeřadili do jiného tábora, ale jsou to výjimečné situace. Různorodé aktivity děti inspirují pro další rok,“ tvrdí.

Pohled na malé kluky, jak se v maskáčích honí po lese, padají do bahna a střílejí kolem sebe, mi na videích pořízených na military táboře z nabídky CK Topinka nebyl moc příjemný.

Obraz je možná až příliš reálný, zvlášť dnes, kdy na nás ze všech stran vykukují malí, ozbrojení kluci. Bavíte se s dětmi o tom, že válka není hra ani legrace? „Ano, samozřejmě,“ odpovídá Miroslav Topinka s tím, že součástí tábora je také i teorie, kde je řeč i o těchto věcech. „Primárně však děti učíme zdravovědu, sebeobranu, technické detaily, ale i taktiku boje,“ připouští.

Týden v roce na táboře s vojenským zaměřením jistě nezmění jinak pohodového kluka v teroristu, nicméně pan Topinka připouští, že maminky mívají s tábory s vojenskou tematikou problém. „Některé tam své syny pustí v naději, že je zbraně přestanou bavit,“ usmívá se. „Podařit se to může. Zejména když jsme s těmito tábory začínali, se nám stávalo, že kluk špatně odhadl síly či zájmy a tábor se pak pro něho změnil spíš v utrpení. Dnes už je povědomí mezi dětmi i rodiči větší, minimálně tuší, že to není tábor pro maminčiny mazánky,“ dodává.

V oddíle bývá deset až patnáct převážně kluků podle věku, bojovat jich jde najednou dvacet až třicet. Polovinu dne, někdy více, podle chuti a fyzické kondice zúčastněných, probíhá bitva, ve zbylé době mají sportovní či klasické táborové aktivity. O bezpečnost se starají profesionálové, CK Topinka si najímá specializovanou firmu, v níž pracují bývalí vojáci a policisté. Pro tento typ táborů preferují i jako vedoucí volnočasových aktivit muže s praxí v armádě.

Na videích jsem si všimla, že jednání s dětmi je celkem drsné, kde je hranice? Co už je moc? „Je potřeba oddělovat paintball a airsoft od military tábora, protože zatímco v prvních dvou případech jde především o hru, military je už opravdu vojna, a ti kluci to tak chtějí. Dost často od nich slýcháme, že bychom měli ještě přitvrdit, proto také tábor prezentujeme jako opravdu drsný,“ tvrdí.

Mírnější alternativou je minimilitary určený dětem od šesti do deseti let. Ten vznikl poté, kdy se do výše zmíněného hlásily děti mladší deseti let, což organizátoři nepovažovali za rozumné. „Nikdo z nás si nedovolí pustit tak malé kluky, aby stříleli přímo po sobě,“ vysvětluje Topinka. „Kázeň musí být v těchto aktivitách s ohledem na bezpečnost maximální. Děti střílejí na terče a pohyblivé cíle, případně na naše instruktory, což se jim líbí nejvíce,“ usmívá se. Zaujal mě tábor Pánská jízda, kam spolu se syny vyrážejí a bojují i jejich otcové.

Nejatraktivnější tábory CK Topinka jsou podle slov majitele Adventure campy postavené na prvcích teambuildingu. Prostřednictvím adrenalinových aktivit a psychických a fyzických výzev překonávají účastníci sami sebe. Pobyty jsou určené mládeži od jedenácti do šestnácti let a podle majitele se staly hitem.

„Kapacitně to přestáváme zvládat a campy jsou vyprodané, i když jsme jich letos otevřeli ještě víc,“ dodává. „Nicméně bych rád dodal, že tábory jako paintball, airsoft či military, byť atraktivní, jsou jen zlomkem naší nabídky. Nabízíme taky taneční, výtvarné, dívčí, klasické a spoustu dalších. Naší stálicí jsou pobyty u moře, kam jedou děti bez rodičů, většinou teenageři, kteří chtějí jet k moři se svými vrstevníky,“ dodává Miroslav Topinka.

Není v možnostech článku obsáhnout veškerou letošní nabídku táborů. Tu, téměř kompletní, najdete na stránkách portálu Borovice (www.borovice.cz), který se věnuje problematice dětské rekreace, letních táborů a volnému času dětí a mládeže od roku 1998. Táborové centrum, zatím největší na českém internetu, nabízí každoročně přes tisícovku táborů různých pořadatelů, letos jich bude dokonce 1200.