Jak pomoci hyperaktivnímu dítěti

Osmiletá Kateřina Cínová z Prahy změnila školu a tím pro ni vypuklo trápení. Vracela se domů zakřiknutá, smutná a často i brečela. Nárokům školy s rozšířenou výukou nestačila. Je dysgrafik a dyskalkulik. Zjednodušeně řečeno, je pro ni mnohem složitější správně psát a počítat. Učitelka stále častěji upozorňovala Kateřinu i její maminku na to, že bude muset do zvláštní školy.

Dívce paradoxně pomohly povodně. Její maminka tehdy získala přes nadaci Dítě v tísni kontakt na sdružení Hyperaktivita. Tam znovu zhodnotili poruchu dívky a navrhli mamince, jak Katce pomoci. Jedním z kroků bylo to, že za ní domů chodila vyškolená dobrovolnice. Hrála s ní pexeso, které jí pomáhalo rozlišovat ve slovech y a i. Pomocí sirek si zase vysvětlovaly, jak se dělí a násobí. Prostě se učily formou názorné hry. Nenápadně trénovaly soustředění, pozornost i paměť. Dobrovolnice nespěchala, dala dítěti čas, aby si oddechlo, protože neudrží pozornost dlouho. Tu musí cvičit.

Katka se od čtyřek vyšplhala k dvojkám a jedničkám. Na posledním vysvědčení měla dokonce vyznamenání. Učitelka ji chválí a Kateřinu baví škola tak jako nikdy před tím. Z uplakaného, nešťastného dítěte je dnes veselá a spokojená dívka.

Odborníci z Hyperaktivity dělají u dětí nejprve komplexní psychologické vyšetření, které odhalí jejich silné a slabé stránky. Případně doporučí rodičům kontakt na další specialisty.

"Vždycky, když se Honzík vrátí z tábora organizovaného Hyperaktivitou, mám pocit, že se vrátilo jiné dítě," říká Jana Orišová. "Je klidný, šťastný a plný dojmů. A taky se tam naučí spoustu nových věcí." Sdružení Hyperaktivita jí nejvíc pomohlo v tom, že jí odborník ukázal, co má se synem procvičovat, jak a hlavně vysvětlil, proč je to tak potřeba dělat.

"Na většinu těch fíglů by člověk sám nepřišel," zdůrazňuje. "Když jsem si navíc nebyla s něčím jistá, mohla jsem zavolat na mobil terapeutce a poradit se s ní. To je pro rodiče s hyperaktivním dítětem úžasná psychická podpora," říká Jana Orišová.

Příčinou hyperaktivity a dalších poruch je nezralost mozku. Ten vytváří například nižší hladiny hormonů dopaminu i noradrenalinu. A potřebuje silnější podněty. Proto je dítě neposedné a má potřebu pořád se s někým pošťuchovat. Mívá také oslabenou schopnost vnímat logickou souvislost příčin a následků.

Psycholog Radek Ptáček sepsal s devítiletým Davidem a jeho rodiči, kteří za ním přišli, seznam vhodného a nevhodného chování. Dohodli se na tom, co udělají, když vyvede něco, co by neměl. "To je důležité, protože tyhle děti to tak jasně nerozlišují a je to jeden ze znaků typických pro tuto poruchu," vysvětluje psycholog. Pokud David dodržoval dohodnutá pravidla hry, snažili se ho rodiče chválit, případně i odměňovat. Nenápadně tak ovlivňovali jeho chování pozitivním směrem. Navíc mu tím zvedali snížené sebevědomí.

Na terapeutickou skupinu, kde si přehrávají různé věci ze života, chodil desetiletý Jakub hrozně rád. Nejradši tu předváděl různé situace ze školy. Výstupy, ve kterých si mohl zahrát pana učitele, který ho zase za něco peskuje, měl výborně odkoukané. S psychologem si pak o nich povídali.

Ale nejbáječnější bylo to, že se při těchto psychohrách spolu s ostatními dětmi pobavily, vyřádily a hlavně uvolnily. Ani si nevšimly, že se cvičí v tom, jak se vcítit do jiného člověka. Nebo v tom, aby viděly sebe sama reálně a dokázaly vhodným způsobem korigovat své nevhodné chování.

Radek Ptáček chodí školit i ty pedagogy, kteří o to mají zájem. A prý jich překvapivě přibývá. Snaží se jim vysvětlit, že hyperaktivního žáka musí zaměstnat. Jeho potřebu pohybu a aktivity mohou využít pozitivně. Třeba k tomu, že ho nechají přinést nějakou pomůcku z kabinetu, smazat tabuli, otevřít okno a podobně.

To, co po něm chtějí, mu obvykle musí vysvětlovat po jednotlivých krocích. Většinou si totiž nezapamatuje víc informací najednou. To je také rys typický pro tuto poruchu a bývá příčinou častých selhání.

"Ale hlavně je důležité dítě chválit," zdůrazňuje Radek Ptáček. "Zdá se, že není za co. Ale to je pouze iluze. Dítě si zaslouží pochvalu třeba jen za to, že došlo k tabuli, aniž by do někoho šťouchalo. Když ho začnou motivovat pochvalami, mohou být překvapení, jak se najednou bude snažit."

Potíže dětí s poruchou pozornosti a s hyperaktivitou pomáhají mírnit potravinové doplňky (tzv. nootropika) a moderní léky. Nootropika obsahují například gingo bilobu, která zlepšuje prokrvení mozku, nebo látky, z nichž si náš organismus vyrábí přenašeče mozkových vzruchů, kterých mají tyto děti méně.

Pokud jde o léky, dřív se používaly látky, které děti sice přitlumily, ale často po nich byly unavené, ospalé a apatické. Proto je většinou přestaly brát.

Moderní léky mají vliv na látkovou výměnu dopaminu a noradrenalinu v mozku. Zmírňují nedostatek pozornosti dítěte i jeho hyperaktivitu. Pro rodiče to znamená menší stres a dítěti to pomáhá zlepšit výsledky ve škole a zvýšit jeho sebevědomí. Lékaři je ale doporučují jen vážnějším případům. Navíc samy o sobě nestačí. Je nutné trénovat a měnit pohled učitelů i rodičů na dítě. A nakonec také pohled dítěte na sebe sama.