Článek
Pokud si ale děti zachovají schopnost přistupovat k životu i povinnostem tvůrčím způsobem, bude jim to v dospělosti ku prospěchu víc, než se zdá. Stačí jim dát dostatek prostoru...
„Tradiční vzdělání se zaměřuje na užitečné znalosti, a to slovo se často chápe jako užitečné pro budoucí kariéru a způsob živobytí,” upozorňuje neuropsycholožka Jenni Ogdenová.
Na kreativitu se ale často zapomíná - proto by se měla podle ní přestat vnímat jen jako součást rekreačních aktivit, které tu jsou pouze pro naše potěšení.
Tvořivost posiluje touhu učit se
Nejvíc kreativity mají právě děti. Poznávají svět nezatížený pravidly a postupy, nové věci si zkoušejí osahat a zvládnout prakticky neustále - jejich fantazie a tvořivost (podpořené odvahou pouštět se do nových „projektů” a akcí svým vlastním způsobem) pracují naplno.
Studie z roku 1968 poskytla ucelený pohled na to, jak se tato schopnost tvořit s věkem vytrácí. Účastnilo se jí šestnáct set dětí a úroveň jejich kreativity byla hodnocena v procentech.
Z pětiletých bylo celých devadesát osm procent ohodnoceno jako geniální. Zato u desetiletých už to bylo jen třicet procent a u patnáctiletých dvanáct. Dospělí přitom dosáhli úrovně „geniální” jen ve dvou procentech.
Konzumace alkoholu v dětství negativně ovlivňuje vývoj mozku a inteligenci a podporuje závislost
„Často se zaměřujeme především na to, abychom zajistili dětem zdraví, bezpečné prostředí, učíme je rozeznávat tvary nebo barvy,” vyjmenovává Alice Sterling Honigová, profesorka zaměřující se na vývoj dětí.
Stejně tak je podporujeme v sociálním chování nebo gramotnosti, a to zabere samo o sobě ohromné množství času a energie.
„Tím pádem máme méně příležitostí přemýšlet o tom, jak pečovat o dětské kreativní schopnosti. Jenže přirozená kreativita zvyšuje dětskou touhu učit se a podporuje intelektuální vývoj,“ dodává.
Nechte děti chybovat
Kreativita by se dala nejspíš definovat jako schopnost vymýšlet a tvořit. To ukazuje, že z této schopnosti zdaleka neprofitují jen umělci. Jako příklad může posloužit fotbalista, který v konkrétní situaci vymyslí nejlepší způsob, jak přes překážky dostat míč do brány.
Ale i v „obyčejné“ práci může počítat s úspěchem např. úředník, který překlene obtěžující, zdlouhavý postup nějakým nápaditým řešením. A v životě takové zajímavé nápady jako když najdete...
Vědkyně Diane F. Bakerová v roce 2012 publikovala spolu se Susan J. Bakerovou odborný článek s doporučením, aby si obchodní akademie a školy zaměřené na výchovu budoucích manažerů braly příklad ze škol uměleckých. Zde se totiž nehodnotí jen řešení problému, ale hlavně originalita nápadu a postupu.
Studenti tu navíc rozvíjejí svou kreativitu i vzájemnou interakcí. A to vše může být skvěle uplatněno například i v byznysových záležitostech.
Podle Alice Honigové zahrnuje kreativní přístup tyto body:
- rozbití starých myšlenek a myšlenkových pochodů
- vytvoření a uvědomění si nových souvislostí
- zvyšování vlastních vědomostí
- vytváření nových myšlenek a nápadů
Proč ale takový přístup není schopen uplatnit každý? Mnoho odborníků se shoduje v tom, že tuto dovednost prostě nerozvíjíme. Naopak jsme od dětství učeni, že je třeba dělat věci podle jakýchsi návodů a vyvarovat se chyb.
Jenže pokud zkoušíte nový postup, chybu riskujete prakticky vždy. A právě chyby vás také nejvíc naučí, jak už ostatně věděli naši dávní předkové. Takže vštípit dětem, že v určitých situacích nejsou chyby zas tak na škodu, jim může pomoci do budoucna.
„Systém vzdělávání a fungování společnosti je často založený na posuzování druhého člověka podle určitých standardů,“ dodává konzultant Jindřich Dohnal, který firmám radí, jak mít kreativnější zaměstnance.
Společné hraní s rodiči nenahradí sebelepší hračka
Očekává se od nás, že budeme dělat vše tak, jak od nás chtějí rodiče, učitelé a později šéfové nebo partneři.
„Podpora jedinečnosti, autentičnosti, flexibility, vlastního názoru, posilování silných stránek a tvoření něčeho pro sebe a druhé se začíná objevovat ve výchově a ve vzdělávání až v současné době.“
Jak na to?
Jak tedy děti doma podpořit? Podle klinické psycholožky Margarity Tartakovsky někdy méně znamená více:
- Vyhraďte dětem prostor na kreativitu. Což nemusí znamenat, že jim zařídíte luxusní pokojíček. Může to být kout, kde bude krabice se stavebnicemi, vaše staré oblečení, ze kterého se dají kouzlit vskutku kreativní modely apod. Vaše dítě by se v tomto prostoru mělo cítit pánem - tedy jako někde, kde je to jeho a má kontrolu nad tím, co zde chce dělat.
- V jednoduchosti je krása. Stejně jako nepotřebujete vytvořit do detailů propracovanou hrací místnost, nepotřebujete ani ty nejdražší hračky. Odborníci doporučují jednoduché hry a aktivity. Kostky, potřeby pro malování, písek nebo kamínky bohatě postačí.
- Dejte jim volno. Mnoho rodičů čas svým dětem skutečně plánuje. Důležité je ale také nechat je trochu se nudit, aby samy začaly vymýšlet, co by se dalo dělat jen tak pro radost.
- Pomozte dětem nastartovat jejich smysly. Dosažitelné zážitky jako návštěva knihovny, muzea nebo výlet do přírody jsou na místě. Místo drahého výletu jim ale navrhněte, aby si představily, jaké je to cestovat daleko, třeba na safari do Afriky. Zeptejte se jich, jak by jejich safari vypadalo, jaké zvuky by zvířata dělala a jak by to tam vonělo. Nechte je vytvářet obrazy a příběhy a vymýšlejte je s nimi, popusťte uzdu fantazii.
- Bavte se s nimi o jejich kreativitě. Ptejte se jich, kdy mají nejlepší nápady a největší chuť se do nich pustit. Kdy se jim zkrátka daří něco tvořit a kdy je baví vytváření rukama. Dejte jim prostě najevo, že tato schopnost je důležitá.
- Kultivujte jejich kritické myšlení. Jak vaše děti rostou, probírejte s nimi, jak přistupují k určitým problémům. Berte to, co vám říkají, vážně a zeptejte se jich, jak by úkoly, které před nimi stojí, mohly řešit jinak.
- Pomozte jim s jejich skutečnými zálibami. Zkuste vypozorovat, co vaše dítě opravdu a dlouhodobě zajímá, a podpořte ho v tom. Položte si otázku: U jaké činnosti se cítí dobře?
- Buďte sami kreativní. Děti se učí pozorováním, a když budete společně jen tak ,blbnout‘ se svými nápady, udělá to dobře celé rodině.
Čtvrtina rodičů hodnotí kreativitu svých dětí pouze jako módní nálepku
Co je třeba rozvíjet?
Kreativní myšlení je jedna věc, uvést své nápady do praxe druhá. Podle konzultanta Jindřicha Dohnala z firmy Creatixo existuje devět základních vlastností, které všichni potřebujeme pro praktickou kreativitu. Ty by se také měly rozvíjet.
- Představivost. Je nám vrozená a je počátkem každé vznikající myšlenky. Bez představivosti nelze nic nového a hodnotného vytvořit. Když ji otevřeme, můžeme objevit úplně nové světy, o kterých se nám jen zdálo. Je to krásný svět, který ale má své limity. Bez zhmotnění našich představ do jasně aplikovatelné myšlenky zůstaneme jen ve světě představ a iluzí.
- Odvaha. K tomu, abychom nezůstali jen v představách, potřebujeme odvahu vzít tuto myšlenku a podělit se o ni. Následně je třeba unést případnou nedůvěru či „kritiku” okolí.
- Otevřenost. Bez otevřenosti novým nápadům a podnětům zůstane tvůrčí proces omezený a z větší části nekvalitní. Nesmíme ale zapomínat na limity otevřenosti, mezi něž patří například zahlcení a přesycení množstvím informací.
- Analytické dovednosti. Řešením, jak předejít přesycení a zahlcení, je schopnost informace kriticky analyzovat, systematicky třídit a koncepčně a strategicky zpracovávat. Tím získáváme určitý nadhled a jistotu správnosti nastoupené cesty.
- Vytrvalost. Je nezbytná pro prosazení nápadu a jeho dotažení do konce, tedy pro praktickou realizaci. Nese s sebou i schopnost nenechat se odradit, pokračovat dál a mimo jiné také svou činnost či dílo kontinuálně zlepšovat.
- Empatie. Své hotové „kreativní dílo” nabízíme ostatním. Můžeme vytvořit něco úžasného a skvělého, ale bez empatie a schopnosti vcítit se do druhých a vhodně s nimi komunikovat bude přijetí našeho díla obtížné. Navíc - bez konzultace s jinými je často ani sami nedokážeme vytvořit v dostatečně funkční podobě.
- Asertivita. Kromě empatie potřebujeme i schopnost neagresivně se prosadit.
- Nadšení. Na cestě k tomu, abychom se na tuto dlouhou cestu vydali, se neobejdeme bez nadšení a zápalu pro věc. Budeme se jistě setkávat s rozmanitými obtížemi a překážkami. Vydržet ale znamená dočkat se odměny.
- Schopnost se rozvíjet. Téma osobního rozvoje je v dnešní době „moderní”. Patří sem celé spektrum postojů a dovedností od zdravého sebeobrazu až po schopnost přijímat zpětnou vazbu a na jejím základě se zlepšovat.
