Jak navnadit prvňáčka, aby se do školy těšil

Pokud chcete, aby se dítě co nejsnáze adaptovalo na školu i školní režim, pak jej zbytečně nestrašte, ani nechlácholte. I letmo pronesená poznámka z legrace: „Počkej ve škole, tam teprve uvidíš, jak se má poslouchat!“ může v hlavě šestiletého dítěte způsobit náležitou paniku.

Podobně fungují ale i slova úzkostných rodičů, kteří svou vlastní úzkost ventilují rádoby útěchou: „Neboj, bude se ti tam líbit. Neboj, to spolu zvládneme atd.” Ve skutečnosti u dětí takto vzbuzují ještě větší obavy, jelikož děti jsou senzitivní a podvědomě vycítí strach rodičů, slova útěchy se pak míjí účinkem.

Důležité je děti motivovat k tomu, aby se do školy těšily. Nejlépe dítěti na praktických příkladech ukázat, proč je dobré se učit. Co potom, až bude umět např. číst, bude moci dělat samo, bez pomoci rodičů apod.

Zároveň je dobré již začít s přípravou na přechod na školní režim. Ze všeho nejdůležitější je nastavit pravidelnou dobu usínání a vstávání. Je-li nutné, aby dítě vstávalo v sedm hodin, nemělo by usínat později než v devět večer. Šestileté děti totiž spávají obvykle 9 až 11 hodin. Nedostatek spánku, ale i „přespávání“ mohou vést k denní únavě a výrazně snižovat výkonnost dítěte.

I když uděláte pro dítě maximum, bude na příchod do školy výborně připravené, chvilku potrvá, než si na nový režim zvykne. Vše je velmi individuální, tzn. že i když to Pepíček zvládl velmi rychle, neznamená to, že to tak dobře zvládne i František. Rodiče by tak měli být trpěliví a svým dětem maximálně naslouchat.

Po několika dnech ve škole se mohou objevit potíže tělesného i psychického rázu: děti mohou být roztržité, zapomnětlivé a plačtivé; mohou mít tendenci chovat se způsobem, který je typický pro děti výrazně mladší; některé si začnou stěžovat na nejrůznější tělesné neduhy - ranní bolení břicha nebo hlavy. Objevují se i „skutečné“ tělesné příznaky: zvracení, zvýšená teplota, které jsou v tomto případě charakteristickou tělesnou reakcí na zvýšenou psychickou zátěž.

Obvykle se nejedná o nic vážného, přesto je dobré problémy před dítětem nezlehčovat. Někdy pomůže zajít do školy a zeptat se učitele, ale třeba i družinářky, zda u dítěte nezaznamenali nějaký problém. Dost často se stává, že problém není v samotném vyučování, ale například v šatně (dítě nemůže najít ten správný sáček na přezůvky, nesedí s dítětem, s kterým by chtělo, v jídelně do něj někdo ošklivě strčil, muselo jíst něco, co nemá rádo apod.).

Celé první pololetí má dítě k tomu, aby si ve škole zvyklo, i učitelé k tomu tak přistupují. Důležité je, aby rodiče v tomto období dítěti věnovali mnoho času a pomáhali mu s domácími úkoly (v prvním pololetí je to především o nácviku čtení).

Pokud dítěti něco hned nepůjde, nebo se nebude chtít samo učit, pak to většinou vypovídá o tom, že adaptace stále probíhá. Pokud si nevíte rady, nebojte se oslovit učitele a následně odborníka. Právě v první třídě se totiž nejčastěji ukazuje, jestli žák netrpí některou specifickou vývojovou poruchou, například dyslexií nebo dysgrafií apod.

Rodiče by si měli uvědomit, že žádné dítě nevyniká zcela ve všem. Je tedy zapotřebí ho nesrovnávat s ostatními spolužáky, naopak mu vysvětlit, že některým spolužákům půjdou určité předměty lépe než jemu a jiné zase hůře. Aby dítě mělo šanci se naučit realisticky srovnávat s ostatními a tedy objektivně hodnotit své možnosti a získat důvěru ve své schopnosti a nepodceňovat se.

Úkolem prvňáčka je naučit se zdravě soutěžit s ostatními spolužáky, ale ne za každou cenu, jak si občas přejí rodiče. Stejně důležité je rozvíjení vztahů a spolupráce. Aby dítě hned od začátku vědělo, že se i od ostatních dětí může něco naučit a naopak i ono může učit je.

Jedna z nejdůležitějších věcí je školní taška, která by měla být lehká s vyztuženými zády a s nastavitelnými popruhy. Ty by měli rodiče potomkovi nastavit tak, aby brašna seděla přímo na zádech. Pokud visí moc nízko, zatěžuje bederní páteř. Aktovky nejmenších školáků můžou vážit i pět kilo. Na vině nejsou jen těžké knížky, ale i spousta zbytečností, které si děti do školy tahají. [celá zpráva]

Dále se pak jedná o věci, jako penál s tužkami, pastelkami, gumou a ořezávátkem. Pero přijde na řadu až později, nejprve se děti musí naučit psát tužkou. Tužka i pastelky by měly být trojhranné. Na sešity a učebnice pak obaly. K lavici přivazovací sáček na další pomůcky.

Na výtvarnou výchovu by děti měly mít kufřík vybavený vodovkami, temperami, štětci a kelímkem na vodu, voskovkami, modelínou, lepidlem, podložkou na modelování a igelitovým ubrusem na lavici. Dětem se také doporučuje do kufříku přibalit starší triko, které mohou při své tvořivé práci umazat.

Na tělocvik pak jsou nutné tenisky s bílou podrážkou nebo cvičky a triko, trenýrky, tepláky či legíny. Většinou ještě děti mají mít míček a švihadlo.

Do třídy budou děti potřebovat ručník s poutkem a látkový ubrousek pod svačinu. Učitelé dětem doporučují i polštáře (podložky) na židle, které budou moci používat i k sezení na zemi.