Jak naučit sourozence spolu lépe vycházet

Sourozence si na rozdíl od mnoha jiných vztahů nevybíráme, což vytváří v samotném vztahu naprosto jedinečnou dynamiku. Když k tomu navíc přičtete rozdílnost povah, vzájemnou rivalitu o pozornost rodiče a fakt, že k sourozenci si toho dovolíte mnohem víc, včetně špatného chování a negativity, než k ostatním lidem, je jasné, že bez pomoci dospělých se neustálým konfliktům mezi nimi zcela nevyhnete.

Ne vždy je to navíc na škodu. Sourozenecká interakce je po vývojové stránce velmi důležitá. Děti si skrz ně zkouší nové sociální a emocionální role a učí se pomocí nich, zejména co se týče konfliktů, jak zvládat své emoce a zároveň získat povědomí o myšlenkách a pocitech toho druhého.

Zjednodušeně řečeno se učí zvládat nejrůznější konflikty, které mohou nastat i v budoucích vztazích. A také utvářet si představu o své vlastní identitě.

V prvním kroku si vyhraďte čas vždy jen na jedno dítě. V ten okamžik vás bude dítě mnohem lépe vnímat, než když k němu budete promlouvat za účasti sourozence.

„Hovoříme v této souvislosti o schopnosti chválit a korigovat bez publika, kdy si jako rodič k dítěti máte možnost bez toho, aby vás někdo další rušil, utvořit skutečně hluboké pouto. Děti totiž milují každý moment, kdy mají rodiče jen pro sebe a nemusí se o jejich pozornost s nikým dělit,” vysvětluje Jonathan Caspi, profesor z fakulty rodinných věd na Montclair State University v americkém New Jersey.

Rodič by nicméně ani v tento okamžik neměl zapomínat říct dítěti, jak moc je rád, když si hraje a spolupracuje se svým sourozencem, stejně tak, co ho na nich velmi trápí.

Když už se děti začnou hádat, pak rodiče často tápou, do jaké míry mají zasáhnout, zda není lepší v daný okamžik celou záležitost ignorovat.

Caspi v ten okamžik doporučuje ignorovat mírné hašteření, ale jakmile by se konflikt přesunul k fyzickému násilí a sprostým nadávkám, radí zasáhnout.

„Násilí se může stupňovat a z naprosto nevinných věcí se mohou vyvinout ty skutečně vážné. Rodiče by si měli uvědomit, že verbální násilí v podobě vyhrůžek, nadávek vždy předchází fyzickému násilí. Navíc, zatímco fyzické rány se zahojí za pár dní, ty slovní mohou bolet celý život,” zdůrazňuje Caspi.

Zejména u dětí do 8 let věku, které ještě nemají dovednosti zvládat konflikty, tak musí rodiče fungovat jako prostředníci a koučové a snažit se společně s dětmi nalézt řešení problému. Nikdy ale nesmí fungovat jako rozhodčí.

„Pokud rodiče do konfliktů sourozenců nezasahují, pak by měli vědět, že jim tak dávají signál, že to, co dělají, je v pořádku. Mnohem lepší je tedy zasáhnout a pomoci zvládat konflikt. K jeho vyřešení by ale měly dojít děti samy,” doporučuje psycholožka Laurie Kramerová.

Kramerová navrhuje v okamžiku konfliktu zasáhnout stylem: „Slyším, že se tady někdo hádá či pere. Můžete se spolu dohodnout? Pokud k tomu potřebujete moji pomoc, přijďte za mnou do obýváku, ale budu mnohem raději, když to dokážete samy.”

Rodiče by měli vědět, že fyzické násilí není jen záležitostí chlapců. Podle výzkumu se dívky dokážou prát naprosto stejně jako kluci, chlapci ale zejména ve vyšším věku už mívají větší sílu, takže mohou v konečném důsledku ublížit víc.

Stejně tak relační agrese, tedy sociální ponížení, izolace, poškození reputace není jen záležitostí dívek. Chlapci mohou být v tomto směru stejně zákeřní.

Svým zásahem do konfliktu sourozenců samozřejmě můžete velmi snadno způsobit i to, že místo, aby problém začaly děti řešit, vyústí to v ještě větší boj.

Nikdy tedy nezasahujte bez toho, aniž byste věděli, o co skutečně jde jménem mladšího dítěte. Naprosto se vyvarujte frází: „Jsi větší, měl bys mít rozum”, „Jsi starší, měl bys ustoupit”, „Je ještě malá, nech ji”, „Měl bys být vzorem” apod.

V tento okamžik totiž u starších vyvoláte ještě větší odpor a těm mladším dáte naopak pocit, že mohou vše, tudíž budou své starší sourozence napadat ještě víc.

„Velkým problémem je, když rodiče své děti často srovnávají. Mezi dětmi se tak vytváří ještě větší konkurence a mají tak i větší potřebu boje,” upozorňuje Caspi.

Rodiče by pak měli vždy brát vážně stížnosti dětí. Pokud od nich budete neustále slyšet, jak si stěžují: „To není fér,” nemávejte nad tím rukou, ani nedodávejte: „Život není fér.”

Děti pak mohou získat pocit, že jim nerozumíte a nemáte je rádi. Proto uznávejte jejich pocity a o všem s nimi otevřeně mluvte.

Nakonec ještě jedna velmi důležitá věc, na které se odborníci shodují. Pokud jste sami ve stresu, je velmi pravděpodobné, že tuto svou nervozitu a napětí sami přenesete na děti, což může vést k dalším hádkám a bojům, proto se nikdy nezapomínejte starat především o své vlastní duševní zdraví.

Naučte si najít čas sami na sebe, na své přátele, koníčky a prostě vše, co vás naplňuje a dává vám pocit štěstí a spokojenosti.