Článek
Do pěti let věku děti bezmezně věří reklamám jako pohádkám. Proto chtějí naprosto vše, co v nich vidí, a špatně se jim vysvětluje, že to nelze, ať už kvůli omezenému množství financí, výchově, či nesmyslnosti.
Teprve až poté si začnou na základě vlastních zkušeností uvědomovat, že ne vše, co je v reklamě, je pravda. Nicméně i tak budou po věcech dál toužit, zvlášť, pokud je bude mít jejich kamarád.
Což potvrdil i průzkum agentury Median, podle kterého až polovina dětí ve věku 7–10 let touží po věcech, které znají z televizních reklam, a dokonce si ví i rady, jak dané věci získat, přičemž až třetina dětí sází na vynucení si dané věci prosbami, křikem či slzami u rodičů.
Podle psychologů začnou děti kolem devíti let věku preferovat vše, co je v jejich sociální bublině tzv. in. Díky těmto věcem totiž chtějí sebe i ostatní ujistit, že patří do skupiny. Tyto věci se začnou stupňovat kolem 12. roku věku, kdy začínají děti víc hledět na svou sociální pozici a vše vygraduje mezi 13 a 18 lety, kdy si dospívající budují své sebepojetí, přebírají různé hodnoty a napodobují životní styl svých idolů.
Jaké dávat dětem kapesné
Čím dříve si tedy děti začnou uvědomovat, že reklama je především o marketingových tricích, které s nimi podvědomě manipulují, tím spíše se jim naučí bránit.
Jak děti učit porozumět reklamě?
V první řadě tím, že nepodlehnete jejich diktátu a nekoupíte vše, po čem touží a budou si to nějakým způsobem vynucovat.
„Děti je zapotřebí učit hodnotě peněz a také k uvědomění si, že nic není zadarmo a ke každému získání věcí je zapotřebí vyvinout nějaké úsilí. Pomoci také může, když dítě na koupi věci, kterou si vyhlídne v reklamě a nepotřebuje ji, přispěje svými penězi z kasičky,” upozorňuje David Hubáček z České spořitelny.
Důležité také je dětem neustále vysvětlovat, proč jim danou věc nechcete koupit. Podle čeho se sami rozhodujete, co koupíte a co ne.
Které pojmy z financí by děti měly znát a rozumět jim
Rodičům se vždy také vyplatí, když dítěti věc z reklamy vyloženě nezakážou, ale udělají si čas a v obchodě s dítětem danou věc společně prostudují. Upozorní potomka na spoustu důležitých informací, které prodejci záměrně v reklamě neukazují – ať už se jedná o složení rádoby zdravé tyčinky, která ve skutečnosti zdravá příliš není, po porovnání cen výrobků s podobnými věcmi, kdy se například snadno ukáže, jak moc je daná věc předražená apod.
| Důležité také je s dětmi o samotné reklamě mluvit a pravidelně se ptát |
|---|
| O čem myslíš, že reklama je? |
| Co nám reklama chce sdělit? |
| Myslíš, že tomu, co vidíš, lze věřit? |
Lákavé slogany
Obchodníci také často používají lákavé slogany, které lidi mají přesvědčit k nákupu bez toho, aby nad danými věcmi více přemýšleli.
Mezi nejlákavější přitom patří upozornění na nejrůznější slevy. Dost často se ale stává, že ve skutečnosti o žádnou slevu nejde, anebo o zcela minimální, při které dotyční ušetří ne stovky korun, ale jen desítky apod.
Časté prohřešky:
- Obchodníci danou věc nejprve zdraží, až poté uvedou slevu.
- Přelepí původní cenu novou cenovkou, aby nakupující neviděli původní cenu.
- Reklamy lákají na 20–80% slevy, ve skutečnosti je v obchodě zboží jen s 5% slevou.
- Obchodníci použijí slogan likvidace prodejny, přičemž se o žádnou likvidaci obchodu nejedná.
- Reklama v duchu: pouze v našem obchodě za bezkonkurenční cenu – téměř vždy se jedná jen o trik, jak zvýšit prodej.
- 4+1 zdarma – kup si výhodné balení 4 sušenek a 1 dostaneš zdarma. Cena ale ve skutečnosti nemusí být jednak vůbec výhodná, a pak je opravdu nutné si kupovat 5 sušenek jednoho druhu do zásoby? Ve skutečnosti je lidé v tom množství sní mnohem dříve, než kdyby si je nakupovali po jednotlivých kusech.
- Zlevněné zboží v akci je u pokladny naúčtováno za plnou cenu. Pokud prodejce účtuje jinou cenu, než je uvedena na regálu či v reklamním letáku, klame své zákazníky, což je nezákonné. Máte právo dožadovat se rozdílu v ceně.
Jak naučit děti šetřit
Pomocník při nakupování věcí
Obchody mají povinnost označovat výrobky nejen prodejní cenou, ale i měrnou cenou, tedy cenou za měrnou jednotku množství zboží – např. za 1 kilogram, 1 litr, 1 metr, 1 metr čtvereční/krychlový nebo 1 ks výrobku.
„Měrná cena se udává proto, aby se mohly jednodušeji srovnávat ceny různě velkých, objemných nebo těžkých výrobků. Pokud tedy při nákupu jahod vidíte dva různé košíčky různé hmotnosti a ceny a chtěli byste v přepočtu na množství koupit levnější balení, stačí zkontrolovat měrnou cenu. Ta napoví, kolik byste zaplatili za 1 kg obou druhů. Měrná cena se musí uvádět i u zlevněného zboží nebo jinak zvýhodněného nákupu,” vysvětluje David Hubáček.
Je proto dobré, naučit děti používat i tyto měrné ceny. Stačí, když během nákupu necháte dítě samotné rozhodnout pro výrobek, který je ekonomičtější.
