Článek
Párů, které se rozhodnou pro adopci dítěte, stále přibývá. Jak dítě roste, rodičům už ani nepřijde, že není jejich vlastní. Nicméně dřív nebo později může potomek vznést otázku, proč například neexistují žádné fotografie z jeho narození nebo proč není podobný ani jednomu z rodičů apod.
Proto je dobré včas přemýšlet o tom, kdy, jak a jestli říct svému dítěti o adopci. Podle serveru mujer.starmedia.com má mnoho párů strach vyjít s pravdou ven, protože se bojí, že v dítěti vyvolají pocit nejistoty nebo méněcennosti. Odborníci se dlouhou dobu taktéž různili v názorech. Už delší čas se však shodují, že nejlepší variantou je upřímnost.
S pravdou je dobré přijít včas
Základ je nečekat, až dítě dospěje. Když se rodiče rozhodnou, že řeknou svému dítěti pravdu, mohou k tomuto kroku přistoupit už v pěti nebo šesti letech, protože právě v předškolním věku se začíná aktivně zajímat, jak se narodilo. Je sice pravda, že dítě v tomto věku nepochopí celou situaci tak, jak by mělo. Ale postupem času, jak bude růst, získávat rozum a uvidí, že ho mají rodiče skutečně rádi, tak začne chápat situaci víc a víc a postupně se s ní vyrovnávat.
Podstatné je vysvětlit adoptovanému dítěti, že ho mají rádi jak rodiče adoptivní, tak ti biologičtí, jen se o něj v určitou chvíli nemohli postarat, a proto žije v nové rodině. Vhodné je si promluvit také o důvodech, které je vedli k adopci. Rodiče by měli potomkovi neustále opakovat, jak jsou šťastní od doby, kdy se stal členem jejich rodiny. Není dobré na toto téma jakkoli vtipkovat. Pokud bude rodina mluvit o adopci upřímně a otevřeně, dítě tím získá mnohem větší jistotu a pochopí, že nejde o nic špatného.
Tajit adopci je velké riziko
Stále hodně párů preferuje adopci raději tajit. Ovšem je třeba vzít v potaz fakt, že dítě má právo na to vědět, odkud pochází, a jaká je jeho minulost, jelikož jde o součást osobnosti každého člověka.
V případě, že rodiče dítěti o adopci neřeknou, existuje značné riziko, že dřív nebo později dojde k prozrazení, což může znamenat krizi důvěry, kdy dítě oprávněně rodičům vyčítá, že mu lhali. Po neúmyslném vyzrazení mají děti často tendenci pátrat po biologických rodičích. A to může vést k mnoha zklamáním. Navíc dítě začne brát veškeré neshody s adoptivními rodiči citlivěji pod silným dojmem, že není jejich vlastní.
Smutek dítěte je přirozený
Je naprosto normální, že dítě může být po zjištění pravdy o adopci smutné, a proto je důležité, aby mu rodiče všechny pochybnosti vyvrátili a ukázali mu, jak ho mají rádi. Není také od věci zkonzultovat situaci s odborníkem, který může poradit, jakým způsobem komunikovat, a jak se k němu chovat.
Je možné, že dítě se bude ptát na víc a víc detailů, ale vždy je lepší mu podávat informace po částech úměrně věku. Nejdůležitější je, aby adoptivní potomek myšlenku vstřebal a nadále žil šťastně a spokojeně i v adoptivní rodině.