Článek
Skupina maminek svolala do prostor banky demonstraci za právo na kojení a jeho vstřícné přijetí veřejností. Protestu se zúčastnilo jen několik kojících žen se svými dětmi. Novinářů, kteří se na ně přišli podívat, bylo dokonce o něco víc.
Pokud jde o obnažování na veřejnosti, patří u nás ženská ňadra a genitálie k těm částem těla, které si na veřejnosti zahalujeme. Mírné výkyvy v postojích společnosti, ať už liberálním, nebo konzervativním směrem, nejsou nijak významné. A to platí zhruba už od konce šedesátých let minulého století.
Výjimkou mohou být pouze ta místa, kde je společná nahota běžná. Například sauny nebo nudistické pláže. Větší či menší odhalování ňader bývá také součástí módních trendů. Nebo slouží k upoutání pozornosti.
Místo, kde člověk může překročit společenské konvence, je buď jasně označené, třeba cedulí, nebo je dané nějakou formou dohody a tolerance ve společnosti. To je třeba případ pláží, na kterých akceptují, když se ženy opalují nahoře bez.
Potřeba nakrmit či demonstrace názoru
Co se týče samotného kojení, je to podle mě velice intimní věc mezi matkou a dítětem. Ale i v tomto případě můžeme jasně odlišit, kdy matka musí dítě neodkladně nakrmit, třeba proto, že pláče. A kdy kojením na veřejnosti demonstruje svůj světonázor, případně životní styl.
Neodkladné situace naprosto chápu. Většinou jdou řešit bez střetů a konfrontací. I kojit se dá s taktem a ohledem na okolí. A v mnoha institucích mají dokonce místa, která jsou k tomuto účelu určená.
Ostatně naše země podepsala Úmluvu o právech dítěte (1991). Mezi jedno z těch práv patří i právo dítěte na mateřské mléko a povinnost signatářů Úmluvy vytvořit pro kojení malých dětí vhodné podmínky.
Nespokojená skupinka kojících maminek se mohla obrátit na vedení banky s tím, aby vytvořilo intimní prostor pro tyto účely. Ale to asi nebylo účelem jejich tlaku. Účelem bylo připoutat pozornost k názoru malé skupiny žen, které jsou přesvědčené, že mají právo kojit i na veřejnosti. Jinou otázkou je, proč tuto intimní situaci chtějí prožívat veřejně, i když mají ve většině případů možnost volby.
Co je a není normální
Lidé, kteří hájí kojení na veřejnosti jako právo a svůj životní postoj, argumentovali v diskusích tím, že kojení je normální. A kojení na veřejnosti je podle nich také úplně normální.
S prvním výrokem se nedá než souhlasit. Pokud se mamince nestane, že kojit nemůže, a pak je zase normální, když dítě dostává flaštičku s umělou stravou. V druhém výroku už bojovnice za kojení používají slovo normální zjevně manipulativně.
V podpásových argumentacích se toto slovo používá cíleně, a to tehdy, když chcete protivníka diskvalifikovat. Svůj názor označíte za normální a tím ho legitimizujete. Zároveň naznačujete, že druhý názor normální rozhodně není. Přitom nikdo fundovaný nedefinoval, co slovo normální vlastně znamená.
Pokud ho chápeme jako osobní normu, měli bychom říkat, že kojení na veřejnosti je pro někoho normální a pro někoho ne. Z hlediska normy většiny společnosti je kojení na veřejnosti nenormální, protože většina lidí to jednoduše nedělá.
Pokud se na celý problém podíváme z druhé strany, můžeme kojení na veřejnosti vnímat i jako jistou formu agrese. Lidé jsou svědky velmi intimní situace, i když jim to nemusí být příjemné. Je to podobné, jako když se stanete nechtěnými svědky jiných intimních aktivit. Třeba dvojice, která se začne mazlit a líbat na sedačce v metru přímo proti vám. Nebo potkáte muže, který močí na rohu ulice.
Činnosti, jako je kojení, erotika nebo vyměšování, patří mezi intimní záležitosti. Když se s nimi setkáme na veřejnosti, není to většině z nás příjemné. Mnohé to uvádí do rozpaků nebo nutí odvracet oči. Nechceme být součástí cizí intimity, na kterou nejsme vyladění a často ani zvědaví. Tedy pokud nepatříte ke slídilům nebo voyeurům.
Lidé by měli dodržovat ve veřejném prostoru určité zásady slušného chování a taktu. To platí pro všechny, i pro bojovné matky, které nakojí dítě raději před očima ostatních než v soukromí, protože na to přece mají právo. Ale také pro matky, které neusměrní dítě, jež ruší hosty v restauraci nebo cestující v dopravních prostředcích. Přece nebudou svého potomka omezovat a bránit mu, aby se svobodně projevil.
Právo na nedotknutelnost
Mám z toho pocit, jako kdyby se určité skupiny lidí snažily přivlastnit si právo na nedotknutelnost a nekritizovatelnost. Já jsem matka a kdo je víc. Ano, být maminkou je důležité a svým způsobem unikátní. Taky o tom něco vím. Ale být matkou neznamená, že jsem něco víc než jakýkoliv jiný člověk.
Většinu situací, které nás ve společném prostoru potkají, obvykle dokážeme vyřešit s taktem, v klidu a s ohledem na lidi, se kterými tento prostor sdílíme. A s tím, že se v něm občas potkáme s dryáčnicemi, s tupci nebo s agresory, musíme holt počítat.
Když se na kauzu maminek kojících v bance podívám s určitým odstupem, uvědomím si, že asi opravdu žijeme v blahobytné a spokojené společnosti. Jinak si neumím vysvětlit, jak se mohlo stát, že téma kojení na veřejnosti opanovalo mediální prostor tak široce a na tak dlouho.
A zvláštní mi u této kampaně připadá ještě jeden moment. Souvisí se sociálními sítěmi. Je znepokojující, jak snadno a jak úspěšně se malé skupince lidí podařilo vnutit svůj okrajový problém většině společnosti. Přitom své názory prosazovali bez přesvědčivých a racionálních argumentů. Vystačili si s manipulacemi a s tím, že se své oponenty snažili diskvalifikovat.
Může se vám hodit na Zboží.cz:
