Článek
„Dvacet let zpátky byli rodiče z jednotek novorozenecké péče téměř exkomunikováni. Extrémně jsme se obávali infekcí,“ řekl Marian Šenkeřík, primář dětského a novorozeneckého oddělení, a upřesnil, že dřív nesměli rodiče dítě v inkubátoru ani pohladit. Dnes ho aktivně vyndávají a berou si ho na tělo. „A to i velmi nezralé děti,“ dodal lékař.
„Měli jsme pocit, že když dítě umístíme do sterilního prostředí, ochráníme ho. Dnes už je vědecky prokázáno, že i novorozenec má protilátky a ochranu proti bakteriím, které na sobě nosí jeho maminka. Dokonce se ukazuje, že děti, které zůstanou v kontaktu s rodiči, mají méně infekcí než ty v inkubátorech,“ prozradil primář Šenkeřík.
Rodiče nedonošeného miminka by měli být do péče zapojeni okamžitě. I když je dítě v inkubátoru
Hladila dceru jen v rukavicích
„Dcera se narodila šest týdnů před termínem. Nejhorší bylo, že jsem pak byla týden hospitalizovaná a malou odvezli do jiného města, dokonce do jiného kraje na specializované pracoviště. Mohla jsem pak za ní jet, ale nemohly jsme být spolu na pokoji. Byla v inkubátoru. Pohladit jsem ji mohla jen přes takový rukáv, navíc s nasazenými rukavicemi,“ zavzpomínala na dobu před třiadvaceti lety Štěpánka Richtrová z Jilemnice. Zdravotníci se podle ní snažili a vycházeli jí vstříc, přesto by pardubický model tehdy přivítala.
Novorozenci v Pardubicích
- novorozeneckým oddělením Pardubické nemocnice projde ročně 250 až 350 nedonošených dětí
- oddělení má 13 lůžek
- dva pokoje jsou uzpůsobeny pro pobyt maminky s dítětem. Jeden z nich je vybaven lůžky s monitory kontroly životních funkcí
Změny v přístupu k péči o nezralé děti nastartovalo v Pardubicích setkání s finským modelem nemocnice v Turku. Začali tu školit personál tak, aby se naučil s rodiči spolupracovat. Do Finska se vypravily i mentorky z Pardubic a nyní své poznatky předaly kolegům. Jak přiznávají, nejtěžší bylo najít v lidech motivaci ke změně přístupu.
„Sestry se dost bály. Měly postupy, přesně věděly, co dělat. A zatímco maminky dřív fungovaly spíš jako návštěva, která přišla, posadila se, pohladila miminko, najednou se podílejí na rozhodování a přímé péči. Pomáháme jim i překonat strach, aby dítě z inkubátoru vyndávaly. I když má třeba na sobě hadičky. Podporujeme je, aby s ním byly v těsném kontaktu,“ uvedla jedna z mentorek Eva Hlaváčková.
„Pro mě jako zdravotní sestru bylo těžké přijmout, že miminko nebudu mít celý den pod dohledem. Ale ve Finsku jsem viděla, že to je správná cesta. Děti tam byly o mnoho klidnější,“ ujistila mentorka Jana Horáková.
Pardubičtí zdravotníci nepopírají, že ke změnám v přístupu dochází i v dalších zdravotnických zařízeních. Díky svému zapojení do finského projektu se jim ale podařilo nastartovat změnu za mnohem kratší dobu.
„Co se v Americe měnilo během tří generací zdravotníků, nyní zvládneme za osmnáct měsíců,“ vysvětlil primář.