Článek
Ti z nás, kteří dospívali ještě v minulém tisíciletí, jistě znají výhrůžky od rodičů typu "Jestli neumyješ nádobí, nebudeš moci jít ven" nebo "Dokud si neopravíš známku z chemie, nebudeš moci na tréninky". A když jsem se zeptala kolegů a kamarádů, na valnou většinu z nich tento strašák také platil.
Lenka (25 let) sice odpověděla, že na ni tresty ve smyslu "Nebudeš moci jít ven" neplatily, protože ráda zůstávala doma: „... a stavěla si ze stavebnice Lego.“ Nebo ještě extrémnější případ popsala Alice (38): „Se sestrou jsme žádné zákazy chodit ven ani nedostávaly, neboť máma se o nás extrémně bála a vlastně jsme ani ven moc nechodily.“
Jinak ale z bleskového průzkumu vyšlo najevo, že dříve většina dětí opravdu raději trávila volný čas s kamarády venku, než "dřepěla" doma.
Kde je bezpečněji: doma, nebo venku?
Jak je to s dětmi a jejich pobytem venku dnes? Rodiče by měli být rádi, že se jejich ratolest pohybuje na více či méně čerstvém vzduchu, hýbe se a netrčí zbytečně před televizí či u počítače. Situace se jeví být schizofrenní, neboť souběžně se škodlivostí obrazovek a zahálčivého života jsou rodiče „masírováni“ kampaněmi, informacemi z médií, kolik nebezpečí číhá na děti venku, když zabouchnou dveře a vyrazí mimo relativní bezpečí domova.
Mnoho rodičů ve velkoměstech se volný čas svých potomků snaží vyplnit různými kroužky, organizovaným sportováním, jež děti mohou provozovat v době, kdy jsou rodiče v práci. V menších obcích a na venkově, kde ani není nabídka volnočasových aktivit tak pestrá jako ve městech, to děti mají jednodušší. Mohou vyrazit na kolo, plavat, rybařit, bruslit, lézt po stromech a vlastně vše mají za humny. Nejsou tolik ohroženi rozmáhající se automobilovou dopravou a zvýšenou kriminalitou jako městské děti.
Velkoměstům scházejí zábavní plochy pro dospívající
Maminka Lenka (40), která vychovává sama dvě téměř dospělé děti, je raději, když mladší syn (15) zůstává doma a odpoledne či navečer z domova nevychází: „Když mi dospívala starší dcera, které je dnes dvacet let, ještě jsme bydleli na venkově a situace byla o dost jednodušší." Lenka si ze své zkušenosti myslí, že venkov je přeci jen bezpečnější než velkoměsto.
"Nyní bydlíme v pražské Libni a mladšího syna ani nemůžu pustit na hřiště, neboť v okolí žádné není. Nebo na kolo. Než se sám či s kamarády dopraví k nějaké cyklostezce, například u Vltavy, musí překonat mnoho křižovatek, mnohdy bez semaforu. Kolikrát bývám dlouho do večera v práci v nemocnici a nemohu jej hlídat na každém kroku, proto jsem ráda, že zůstává doma. Ať si klidně sedí u počítače, ale já si jsem mnohem jistější, než kdyby se někde potloukal,“ potvrdila zaměstnaná matka-samoživitelka tezi, že ve městě je podle rodičů bezpečněji doma. [celá zpráva]
Z toho vyplývá, že dnes domácí vězení není takovým strašákem, jakým pro děti bývalo dřív. Petr (37) to potvrzuje: „Když mi naši dali na týden domácí vězení, sice jsem si několik hodin vydržel číst, ale stejně mě svrběly nohy, jak jsem se těšil s kluky ven. Proto jsem raději zadané domácí povinnosti i školní úkoly splnil, a vyrazil. A to platilo na malém městě i v Praze, kam jsme se přestěhovali. Dnes už bych se doma zabavil víc a tolik se nenudil, jako tomu bývalo dřív.“
Na děti dnes platí "kyber vězení"
Dnes si děti mohou chatovat a komunikovat na sociálních sítích. Vlastně se v bezpečí domova a obrazovky cítí pohodlně, naopak pro ně bývá složité se zorientovat v parku nebo na hřišti. Situace se obrátila, dnes se nezakazuje chození ven, ale na dětí platí zákaz hraní na PlayStationu, koukání na televizi, užívání počítače. V dnešní době pro zákazy dospívajícím dětem platí termín počítačové neboli "kyber vězení".
Pozor na týrání dětí
Do kategorie patologického chování rodičů, prarodičů či chův spadají právě i tresty ve formě častého či dlouhodobého zavírání dětí doma. Ty by totiž mohly spadat pod domácí násilí a v takovém případě je třeba zásahu odborníků či sociálních služeb. Pokud se děti cítí být ohroženy, je jim domácí vězení nepříjemné či se doma samy bojí, mohou zatelefonovat bezplatně na Linku bezpečí založenou nadací Naše dítě 116 111. Mohou také využít internetu a anonymně se svěřit na pomoc@linkabezpeci.cz nebo chat.linkabezpeci.cz.