Článek
Jestliže totiž dítě musí nějaké domácí práce vykonávat, zjistí, jakou námahu je třeba na ně vynaložit. Uvědomí si také, proč je třeba je udělat a navíc v něm tato činnost podporuje např. vytrvalost, trpělivost, odpovědnost, vědomí povinnosti a snahu překonávat překážky.
Čím dřív, tím líp
Čím dřív začneme naši ratolest učit pomáhat, tím lépe. Úkoly, které dítěti zadáme, by ale měly být přiměřené jeho věku. Svěřená práce rozhodně nesmí být pro něj nebezpečná a nad jeho síly.
Předškoláka učíme soběstačnosti a udržování pořádku v osobních věcech a v hračkách. Nejdříve mu pomáháme a uklízíme šaty i hračky společně s ním. Pětileté dítě už to ale má zvládnout samostatně a bez problémů.
Vyplatí se využít i jeho přirozenou touhu pomáhat a zapojit ho do prací v domácnosti. Zpočátku bude zcela jistě překážet a je třeba dávat pozor, aby si neublížilo. Mělo by se také zúčastnit co nejvíce činností, protože tím pozná, co všechno je třeba udělat, aby bylo uvařené jídlo, vyprané prádlo a uklizeno.
S dospíváním dítěte by se měly rozšiřovat jeho pracovní povinnosti. Prvňáček má udržovat pořádek ve věcech do školy a v hračkách. Na konci první třídy už si připravuje školní aktovku a rodiče ji jen zkontrolují. Mladší školák si uklízí svůj pokoj a kromě toho má mít nějakou pravidelnou povinnost.
Všeho s mírou
Většina rodičů často chybuje v tom, že se snaží školáka zcela ochránit před prací v domácnosti. Dělají to s dobrým úmyslem. Chtějí, aby měl dostatek času na učení a na zájmové kroužky. Na venkově ale občas dochází k druhému extrému, dítě má povinností mnohem víc než ve městě. Musí pomáhat při zemědělských pracích a pečovat o zvířata. Rozhodně bychom mu měli ponechat nejen čas na splnění školních povinností, na kroužky, ale i prostor pro hry a záliby. Neměli bychom ho okrádat o šťastné dětství.
Jinak mu stereotypní a monotónní práce odčerpává energii a čas, které by mohlo věnovat činnostem důležitějším pro rozvoj jeho osobnosti. Je tedy třeba přistupovat k dítěti citlivě a dodržovat zdravou míru.
Chlapci nemají mít privilegia
V rodině, kde je více dětí, rozdělujeme domácí práce spravedlivě. Starší děti nepřetěžujeme jen proto, že práci zvládnou lépe a rychleji. Přiměřeně věku bychom měli zapojit všechny děti.
V žádném případě bychom od ní neměli osvobodit chlapce třeba jen proto, že ani jeho otec nepomáhá. Syn by pak vyrůstal v přesvědčení, že domácnost je výhradně ženskou záležitostí. Na nepopulárních činnostech by se měly děti podílet střídavě, aby některé z nich netrpělo pocitem křivdy.
Jak odměnit za pomoc
Vykonanou práci bychom měli kontrolovat, jinak na ni dítě zapomene nebo ji nevykoná dost pečlivě. Mladší potřebují při práci vedení, aby se naučili dobře pracovat. U starších vyžadujeme samostatnost a pocit odpovědnosti za svěřený úkol. U dospívajících místo rozkazů raději používáme prosby. Věk prepuberty a puberty je totiž komplikovaný a konfliktům je lepší předcházet.
Za dobře vykonanou práci by měla následovat odměna. Automatické finanční odměňování za každou práci se nevyplácí. Tím bychom dítě utvrdili v představě, že pracuje především pro peníze. Funkci odměny by měla plnit hlavně pochvala. Dítě má mít radost z toho, že se mu něco povedlo a že nám pomohlo a že jsme získali čas, který mu můžeme věnovat.
Bez práce nejsou koláče
Dítě, které doma pomáhá, se naučí různým praktickým dovednostem, které se mu budou hodit, až bude mít vlastní domácnost. Nikdo z nás neuklízí příliš rád, avšak všichni vítáme útulné prostředí domova, protože vyvolává pocit pohody.
K tomu, aby domácnost fungovala, je třeba podílet se na jejím chodu a snažit se musí všichni členové rodiny, děti nevyjímaje. Již odmalička na vlastní kůži pocítí, že bez práce nejsou koláče.
Jak postupovat
** V předškolním věku učíme sebeobsluze a úklidu hraček. Pomoc v domácnosti zkoušíme jen formou hry a pod dohledem dospělých. Dítě totiž rádo napodobuje jejich práci.
** První třída znamená pro dítě, že naučí udržovat pořádek nejen v hračkách a v šatníku, ale i ve vlastním pokoji' a ve školních věcech.
** V mladším školním věku už má samo uklidit koupelnu a mělo by mít i nějakou pravidelnou povinnost, např. vynášení odpadkového koše, luxování nebo úklid předsíně.
** Starší dítě má být kromě toho, že se postará o sebe i svůj pokoj, pravidelně zapojeno do většího týdenního úklidu. Záleží jen na jeho časových možnostech. I když mají školní povinnosti a zájmová činnost přednost, nikdy ho od pomoci v domácnosti neosvobozujeme.
Autorka je psycholožka