Článek
Od pondělí, kdy lékaři řečový procesor zprovoznili, Andrej slyší a může žít plnohodnotný život.
"Velmi rádi jsme Andrejovi pomohli a velice děkujeme všem laskavým dárcům, kteří reagovali na Andrejův příběh a ochotně přispěli na pořízení přístroje, který chlapci zlepší kvalitu jeho života," řekla ředitelka Nadace Naše dítě Zuzana Baudyšová. Ve veřejné sbírce se mezi anonymními dárci vybralo 129 000 korun a nadace přispěla 20 800 korunami. Na pořízení přístroje nechtěla přispět zdravotní pojišťovna a matka samoživitelka neměla dostatek financí.
Dojatá byla Andrejova maminka Radka Urubová, která podle svých slov takovou solidaritu vůbec nečekala.
„I my velice děkujeme našim uživatelům, kteří se o Andrejovi dozvěděli díky zprávám na serveru Novinky.cz. Máme radost z toho, že lidé v Čechách umí pomáhat v pravou chvíli a okamžitě posílají pomoc těm, kterým osud nespravedlivě ublížil,“ říká na adresu sbírky Rita Gabrielová, PR manažerka Seznam.cz.
Andrej se narodil se stoprocentní hluchotou
Třináctiletý Andrej Uruba se narodil jako neslyšící s těžkou ztrátou sluchu, se stoprocentní hluchotou. Jeho matka se však s osudem chtěla porvat a již od jeho útlého mládí bojovala za to, aby i přes svůj handicap slyšel. Jedinou jeho šancí byla kochleární operace vnějšího implantátu, klasická sluchadla pro něj byla neúčinná.
Andrej žije sám se svou maminkou, otec nejeví žádný zájem. Matka se mu ve všech směrech věnuje a snaží se, aby mohl žít stejný život jako jeho vrstevníci. I proto požádala Nadaci Naše dítě o pomoc s pořízením nového implantátu, který by Andrejovi usnadnil a zlepšil život. Jedná se o řečový procesor Freedom ke kochleárnímu implantátu Nukleus.
První operaci absolvoval Andrej ve věku dva a půl roku. Původní přístroj chlapec používal deset let. Slyšel díky němu sice výborně, ale implantát byl již starý a nevyhovoval. Andrej měl pocit, že se kvůli němu ocitá v izolaci od vrstevníků a styděl se za něj. Na odvaze mu nepřidávalo ani další elektronické vybavení, které musel nosit na zádech.
„Čím byl starší, tím víc mu dělala velikost přístroje problémy. Nejraději stále nosil kapuci nebo rolák. Aby jej schoval. Byla jsem z toho jako matka hodně smutná. Bála jsem se, aby se neuzavřel do sebe. Nechtěl se v prvních týdnech, co nově bydlíme v Rožnově pod Radhoštěm, ani seznamovat se svými vrstevníky, komunikoval hlavně přes internet,“ přiblížila paní Urubová.
Nový přístroj, jehož nákup sbírka umožnila, je drobnější a za uchem méně nápadný. Andrej navíc nemusí nosit nevzhlednou krabičku na zádech jako dříve. A právě to vyvolává úsměvy na jeho tváři, když děkuje lidem, kteří mu pomohli.