Článek
Ubrečené děti a jejich maminky jsou stále častějšími klienty poradenských center. Pláč, vztekání, dupání pokračuje v mateřských školkách, kde vztekání a "vymrňování" děcko zkouší na učitelky. Stejný model se pak přenáší do vztahu. A pak do případné výchovy vlastního potomka. Jaká je z tohoto kruhu cesta ven?
Dítěti, jehož lze pejorativně nazvat malým tyranem, nabízejí specializovaní psychologové takzvanou terapii pevným objetím. Jádrem této terapie je probudit v člověku empatii, neboli schopnost být na světě pro druhého, naučit se jej přijímat, být s ním v myšlenkové blízkosti.
Základem je umění empatie
"Obvykle obviňujeme: ´ty jsi toto provedl´, zapřísaháme: ´musíš mis slíbit´. Přitom bychom měli začít u sebe: Já toto nebudu dělat, slibuji, že...," radí psycholog Jaroslav Šturma, jak se vypořádat s naučením vlastní empatie.
Stejně tak Šturma říká, že "se obvykle staráme o sebe, ale začít bychom měli u dítěte. Starat se, jak se cítí dítě". Pokud nezvládnou empatii dospělí, nemohou ji učit dítě. A v tu chvíli by měli nastoupit terapeuti, kteří si vezmou do parády nejprve dospělé, pak možná děti... Psychologové dodávají, že metodu pevného objetí lze aplikovat také na partnerských vztazích, ve kterých to skřípe.
Nezaměňovat terapeutické objetí s pedagogickým
Terapie pevným objetím je dlouhodobý proces, při kterém se prvotně učí matka či oba rodiče empatii. Nelze ji proto zaměnit s pevným objetím pedagogickým, jež používáme například na ulici, po které se naše dítě řítí do rušné vozovky. V tu chvíli každý zapomíná na terapie, a chňapne po dítěti pevným objetím pedagogickým.
Dítě okamžitý pevný dotek potřebuje, neboť má potřebu dotekové výchovy. |
Stejně například v obchodě s hračkami, kde se dítě něčeho donekonečna dožaduje, není čas na terapii. Rodič má dítě pevně sevřít do náručí a pouze důrazně opakovat například, že "dnes si tu hračku opravdu nekoupíme, miláčku", a podobně.
Více užitečných rad pro rodiče je možno získat na seminářích Pozitivní rodičovství, jež pořádá nadace Naše dítě (www.nasedite.cz). Pevné objetí v Česku učí například doktorka Jiřina Prekopová a zájemci o tuto terapii si mohou informace vyhledat na www.prekopova-pevneobjeti.cz.
Anketa
Miminko je zrcadlem matky
Prvopočátek vztekání, brečení, vydupávání si dítěte je třeba hledat ve vztahu matka-dítě. Ti spolu mají nejtěsnější vztah. Dítě jí rozumí, sleduje její tvář, učí se rozumět nejdříve citům a pak slovům. Filozoficky se vlastně obě bytosti otevírají sobě navzájem.
Zde se projeví vše, co si maminka osvojila jako děcko. Nabyté zkušenosti (i ty, které si nepamatuje), jež jí předala vlastní matka, předává dál svým dětem.
Mohlo se ovšem stát, že v dětsví současné maminky došlo k nějakým chybám, jež ona znovu tvoří. Platí, že co vysílá maminka k dítěti, jako stejně kvalitní odezva vychází z dítěte.
- úsměv maminky dítě vrací úsměvem
- dítě se stává takovým, jakým je jeho matka