Článek
„Co zachycujeme u malých dětí, je spíš zakoukání se než opravdová láska. Přirovnala bych ho k dalším typům her – jako na vlastní domácnost nebo řízení sanitky,“ tvrdí Amanda Roseová z univerzity v americkém Missouri.
Podle ní tím ti nejmenší začínají napodobovat role dospělých, což je nezbytné pro jejich zrání. Moudrý rodič by měl proto jejich zájem o jiné dítě podpořit. Vzít je oba do parku nebo na zmrzlinu.
Přirovnání ke hře však neznamená, že děti neprožívají silné city. „První zakoukání se je silné i proto, že dítě úplně poprvé pocítí tento druh emocí k někomu jinému než k rodiči nebo jiným nejbližším osobám,“ doplňuje Ivana Procházková, psycholožka a lektorka vedoucí semináře pro děti i rodiče.
Dospělým se mnohé situace mohou zdát úsměvné – třeba plány předškoláků na společný život. Odborníci však rozhodně radí brát jejich emoce v potaz a pracovat s nimi.
Co je vhodné?
Ačkoli si své první radosti a bolístky budou muset naše ratolesti odžít samy, rodiče je mohou navigovat a vysvětlovat, jaké randění se hodí pro děti jejich věku. Jak na to?
„Vysvětlujte jim, že je naprosto v pořádku, že se jim někdo líbí,“ radí Ivana Procházková. Svému synovi můžete poradit, aby oblíbené holčičce ze školky podržel dveře a dal tak náklonnost najevo.
„Ujistěte je, že se stačí vodit za ruce a trávit spolu čas.“ Děti v tomto věku totiž mají podle psycholožky za největší vzor rodiče, jejichž vztah vypadá přece jenom jinak. Mnohdy se proto děti ve druhé třetí třídě mohou chtít chovat jako dospělí – a chodit spolu podobně, jako to dělají náctiletí.
„Je to i tím, co vidí v televizi, časopisech nebo na YouTubu. Dítě si může snadno myslet, že i vztah v jejich věku by měl vypadat tak, že se budou objímat a líbat, protože to vidí všude kolem sebe.“
I toto by měl pozorný a chápavý rodič z vlastní iniciativy s dítětem probírat a korigovat. Nebo se o to alespoň pokoušet.
Hlavně přiměřeně
Rodiče by ve svých reakcích na dětské vztahy rozhodně neměli přehánět, zveličovat, ale ani podceňovat, tedy mávnout rukou, jako by šlo o banalitu.
Přiměřená reakce je vždy nejlepší. Pokud se citům svých dětí smějeme, mohou se uzavřít do sebe a stydět se za své prožívání i mnoho let poté. Stejně tak není dobré vyptávat se dětí přímo, jestli už někdo uchvátil jejich malé srdéčko. Lepší je zvolit okliku a zeptat se například, jestli si o zamilovanosti povídají se svými vrstevníky.
„Máte první příležitost otevřít důvěryhodnou komunikaci se svými dětmi o lásce, vztazích jako takových a popřípadě i zdravé sexualitě,“ vysvětluje Amanda Roseová.
A jak podle ní vypadá přirozený zájem? „Prostě se ptejte: Jak se má Sára? Dneska jste vedle sebe seděli? Tak to musela být legrace.“
Sdílejte zkušenosti
Stejně důležitá je i naše reakce na zklamání dítěte, když láska z různých důvodů skončí. „To bývá pro rodiče velmi těžké, jde totiž o jedny z prvních situací, které nemají pod kontrolou,“ říká Ivana Procházková.
V takových chvílích nezbyde dospělým nic jiného než naslouchat. Ale ani to není podle odbornice málo.
„Respektujte, že dítě se může opravdu trápit, a přijímejte to jako fakt.“ Není dobré hodit dětské starosti za hlavu prostým: takových ještě potkáš, těch ještě bude…
Na škodu není vzpomenout si na vlastní bolístky a sdílet je bez přehánění nebo přikrašlování.
„Nemusíte utěšovat, stačí chápat. Povězte dítěti třeba: Představ si, byla jsem dva roky zamilovaná do jednoho kluka, a on mě nechtěl, takže přesně vím, jak se teď cítíš. To dospělé k jejich potomkům hodně přibližuje.“
Podle Ivany Procházkové je to důležité proto, že předškoláci vidí své rodiče jako neotřesitelně dokonalé. „V jejich očích máme všechno, toho druhého rodiče i jeho lásku.“ Vědomí, že i my jsme museli překonávat neúspěch, dítěti pomůže.
Podpořte je při neúspěchu
Jde ovšem i o to, abychom u dítěte předešli pocitům méněcennosti a různým komplexům. Rozchodem a zklamáním se totiž malé dítě také učí zpracovávat negativní pocity, které prožívá, vyrovnávat se s žárlivostí, nezájmem nebo třeba s nelichotivými odsudky, které o sobě nejednou vyslechne právě od objektu svého zájmu.
Důležité je to také v souvislosti s tím, že právě tří- až šestileté děti poprvé poznávají svou sexualitu. „Zajímají se o svoje tělo i tělo opačného pohlaví,“ připomíná Procházková.
Proto je při prvních zklamáních důležité, abychom děti podpořili, protože to pak posílí i jejich sebehodnocení. „Řekněte jim, že i když teď neuspěly, jednou to bude jinak. Až potkají toho pravého nebo tu pravou, bude jejich lásku opětovat. Prostě jim řekněte, že jsou úžasní. Například: Jednou z tebe bude bezvadný chlap a někdo tě bude mít opravdu moc rád…“
