Děti závislé na nikotinu zvládají odvykání mnohem hůře než dospělí

Je to ale pro ně těžké. Čím dřív se totiž do závislosti dostanou, tím hůř se jí zbavují. Také mají daleko méně motivace, aby s kouřením přestali. Ještě je netrápí choroby, nesupí do schodů, nemají problémy v práci, nikdo jim nevyčítá, že smrdí nebo že ničí zdraví dětem a tak dál.

Není divu, že ze čtvrtmiliónu kuřáků, kterým je méně než 18, jich do center přijde sotva pár desítek. Jednou z nich byla i sedmnáctiletá dívka z Prahy, která si první cigaretu zapálila v devíti letech. Dostala ji od kamarádky a hned k ní přidala druhou. Měla pocit, že takhle líp zapadla do party starších dětí.

Když její maminka mnohem později zjistila, že kouří, rozplakala se. To už zvládala cigaretu denně. Brzy jí ale krabička vydržela jen tři dny. Netrvalo dlouho a vykouřila celou denně.

Do Centra pro závislé na tabáku při VFN v Praze přišla, když jí bylo 15 let. Měla pocit, že ji cigarety okrádají o svobodu a omezují. Díky lékům vydržela nekouřit skoro tři měsíce.

„Vy jste s tím přestala?“ ptala se jí sestřička v centru, když tam zašla na konzultaci. „Jak jste to poznala?“ zareagovala překvapeně. „Protože jste úplně jiný člověk,“ odpověděla zdravotnice.

„Když člověk skončí s kouřením, je z toho zpočátku nervózní a trochu podrážděný,“ říká dívka. „Pokud se s tím ale postupně vyrovná, začne být mnohem klidnější, spokojenější a líp se cítí. Někdy to může vypadat, jako by se rozsvítil.“

Pak jí kamarádka ze školy řekla: „Pojď na jedno, to ti nic neudělá.“ Udělalo. Začala znovu kouřit. A kouří dodnes. Jsou dny, kdy zvládne i tři krabičky za den. Kouření jí navíc zhoršuje astma. „Nedokázala jsem s tím přestat, ani když mi bylo hodně zle,“ přiznává. „Je to normální závislost.“ Hůř se také dostává z kašlů, rým a nachlazení.

Že by znovu zkusila s kouřením skoncovat, o tom zatím neuvažuje. Není to pro ni snadné ani proto, že v prostředí, kde se pohybuje, většina jejích vrstevníků kouří.

Tento příběh nepatří k ojedinělým. MUDr. Eva Králíková z pražského Centra pro závislé na tabáku 1. LF UK a VFN se snažila pomoci například dvanáctileté dívce, která byla tak silná kuřačka, že ve škole velmi těžko zvládala poslední dvě hodiny bez cigaret.

Pak se jí díky léčbě podařilo na několik měsíců nekouřit. Před začátkem školního roku doktorce Králíkové volala. Měla strach, že znovu začne, jakmile se vrátí mezi spolužáky. A to se také stalo. Dívka pak přestala chodit do poradny a podle všeho kouří dál.

Řada lidí si může myslet, že takovými kuřáky budou jen děti z nějakých asociálních rodin. Není to tak. Silnými kuřáky jsou mladiství z nejrůznějších sociálních skupin, včetně potomků rodičů vzdělaných a úspěšných. Nedávným klientem doktorky Králíkové byl třeba dvanáctiletý chlapec, jehož otec je úspěšný bankéř.

O tom, jak silným kuřákem se dítě stane, hodně rozhoduje genetická dispozice. Ta je obrazně řečeno sklonem svahu, který ovlivňuje, jak rychle se dítě do závislosti může svézt.

Vliv má ale i příklad rodičů. Pokud jeden z nich nebo dokonce oba kouří, zvyšuje to pravděpodobnost, že cigarety zlákají i jejich dítě. Pokládá to za samozřejmou součást života.

Děti, které začnou kouřit, obvykle netuší, jak velkým problémem se pro ně snadno stane závislost na nikotinu. U těch, kterým je méně než patnáct, můžeme mluvit o závislosti už v případě, pokud kouří pravidelně jednu cigaretu týdně.

Většina z nich navíc nechápe, proč by měl být problém skončit s kouřením. Až je to přestane bavit, tak toho prostě nechají a hotovo. Jak je odvykání složité, začnou zjišťovat až mnohem později. Není náhodou, že ani jeden z teenegerů zmíněných v tomto článku v odvykání neuspěl. To není nic neobvyklého.

Mnohé napovídají statistiky. I ta nejúspěšnější léčba, která kombinuje užívání nejmodernějších léků na potlačení abstinenčních příznaků, praktické zvládání emocí a další kroky, bývá na první pokus úspěšná v 20 až 50 procentech. Je tedy často potřeba dvou a více pokusů, než se podaří zamáčknout skutečně poslední cigaretu.

Nejen děti, ale obvykle ani jejich rodiče netuší, o jak silnou závislost se v případě nikotinu jedná. Odborníci přirovnávají její intenzitu k závislosti na heroinu. Nikotin sice neničí lidské zdraví a sociální postavení člověka tak drsně jako tato tvrdá droga, ale pouto mezi ním a kuřákem je podobně pevné.

Podílí se na tom řada věcí. Mimo jiné i to, že na mozková centra začne nikotin libě působit už sedm vteřin poté, co vdechneme první šluk. Tak rychle se vstřebá skrz sliznice z úst až do mozku. Takhle bleskově to nedokáže ani heroin.

O jak záludnou závislost se jedná, napovídají i čísla. Zhruba 1,75 miliónu dospělých v ČR chce s kouřením skoncovat. Každý rok vyzkouší nejrůznější metody, bohužel převážně amatérské, asi milión lidí. Ale trvalý úspěch má zhruba jen 50 tisíc lidí ročně.

Užitečné určitě je, když zajdou do některého ze specializovaných center pro závislé na tabáku. V republice jich funguje 30. Adresu s kontakty na ně uvádíme v kapitole Praktické rady. Tady se jim asi pokusí vysvětlit věc, kterou spousta z nich bude těžko přijímat. Když totiž svého potomka přinutí hrozbami nebo prosbami k tomu, aby se léčil, bude taková léčba s velkou pravděpodobností neúspěšná.

U nikotinu je to stejné jako u jiných drog. Pokud závislý člověk opravdu nechce přestat, pokud mu droga dává víc, než bere, a pokud nemá dostatečný motiv, je efektivita léčby nízká. Ve většině případů se spíš míjí účinkem.

MUDr. Eva Králíková vidí hlavní problém v tom, že naše společnost není připravená, aby nárůstu dětských kuřáků efektivně čelila. Pražský školák potřebuje podle průzkumů v průměru osm minut na sehnání cigarety. Když mu trafikant krabičku neprodá přímo, požádá staršího kamaráda nebo i dospělého před trafikou. A když je nejhůř, dohodnou se vynalézavé typy třeba i s bezdomovcem, kterému pak odevzdají několik cigaret jako podíl na téhle akci.

„Ženy a dívky bojují s návykem mnohem obtížněji než muži,“ vysvětluje doktorka Králíková. „Jakmile začnou s kouřením v dětském věku, závislosti se už velice často nezbaví.“ Mladí kuřáci také třikrát častěji požívají pravidelně alkoholické nápoje a až osmkrát častěji kouří marihuanu.

Co můžeme udělat proti tomu, aby naše dítě nezačalo kouřit? Jednoduché řešení neexistuje. Společnost by asi měla ztížit přístup k cigaretám a omezit jejich reklamu. Rodiče by pak měli vědět, že spíš než proklamace působí na děti vlastním příkladem. U sportovně založených nekuřáků, kteří pro svého koníčka získají i své děti, je riziko kuřáctví hodně nízké.

O možnostech léčby ve specializovaných centrech pro závislé na tabáku se dozvíte víc na www.slzt.cz. Jsou tam i kontakty na ně. Na vše, co souvisí s odvykáním kouření, se můžete zeptat na telefonu 844 600 500 (po-pá od 12 do 20 hod.). Spoustu dalších užitečných informací najdete na www.dokurte.cz  a na www.odvykanikoureni.cz.