Děti se mají hýbat s mírou a radostí. Ne s vidinou medaile na olympiádě

Všichni víme, jak se do našich životů vkrádá stres, a to i do těch dětských. Když k tomu připočtete přemíru konzumace nezdravých jídel a k tomu nedostatek pohybu, musí být všem jasné, že organismus nezískává nic z toho, co pro správný vývoj potřebuje.

Problémové ale mohou být i přehnané ambice rodičů a s tím spjaté jednostranné přetěžování organismu při výkonnostním sportu, což také nemá nic společného se zdravým způsobem života.

Nedávno jsem vyšetřoval jedenáctiletou tenistku, která trénuje 6–8 hodin denně, což z medicínského pohledu považuji za alarmující, zvlášť když většina trenérů jednostrannou zátěž dostatečně nevyrovnává kompenzačním cvičením. Děti jsou pak přetažené, jejich organismy vyčerpané, a to je ke vzniku civilizačních chorob, onemocnění srdce, jen krůček.

Tudíž pokud mohu radit, pak nechte dítě, ať se hýbe, ale s mírou a radostí. Ne s vidinou medaile získané na olympiádě.

Paradoxně ne. Často jen potřebují razítko pro ten který výkonnostní nebo organizovaný sport. Zkrátka chtějí mít doma malého Jágra. A tečka.

Sám vnímám jako velkou chybu, že jsou lidé zvyklí platit ne za informace, ale razítko. Což je ale velká chyba, která se za pár let může vymstít.

Vzpomeňme si jen na všechny kolapsy mladých fotbalistů v nejvyšších evropských soutěžích, u kterých se během testů neobjevila srdeční vada. A to dost často jen z toho důvodu, že testy nebyly důkladné a v podstatě šlo jen o razítko.

Snažím se dbát především na prevenci. Pokud se mi podaří rodičům vysvětlit, že změna životního stylu může jejich dítě zachránit před dalšími komplikacemi, mám velkou radost.

Moje práce je vždy běh na dlouhou trať s nejistým výsledkem. Protože dětská srdce ovlivňuje rodina a jak funguje, jak moc se tatínek či maminka orientují na sport apod. Občas je nezbytné se zastavit a uvědomit si, že pokud chci pro své dítě opravdu to nejlepší, musím dbát především na péči o jeho srdce.