Článek
Předpokládejme, že každý rodič chce pro své dítě to nejlepší. Někdy ale i ta nejlepší snaha dobrá není. Například tehdy, když chtějí rodiče své potomstvo ochránit před všemožnými riziky a pády stůj co stůj.
Jenže je třeba si uvědomit, že jsme jen lidé a chyby různého druhu k životu jednoduše patří. A mnohdy nás i posilují. Proto je třeba i děti občas nechat „nabít si nos”, aby pochopily, že život neznamená jen samý úspěch.
Mnoho rodičů věří, že neúspěch jejich děti zraňuje
Jakýkoli neúspěch sebou nese i negativní pocity, včetně nízkého sebevědomí. S těmi se pak některé děti neumějí tak snadno vypořádat. Pokud se jim nedaří dlouhodobě, je jasné, že se jim rodiče snaží pomoci za každou cenu.
Jenže jako není dobré dlouhodobé selhávání v mnoha různých životních situacích, stejně tak není dobrá neustálá ochrana ze strany rodiče.
Trápení dnešních dívek - strach z neúspěchu a přehnaná sebekritika
Dítě může totiž jednoduše získat pocit, že je buď naprosto dokonalé a nic se mu nestane, nebo naopak vytušit, že se jeho případného selhání rodiče bojí, proto ho ochraňují. Ani jedno není pro jeho dospělý život vhodným vzorem.
Nejlepší dar od rodiče? Naučte děti zkoušet věci beze strachu
Mnoho rodičů se selhání svých potomků bojí natolik, že jim spoustu věcí raději vůbec nedovolí dělat. Ani to není pomoc, která by se jim v životě hodila.
Naopak, je lepší je naučit beze strachu zkoušet věci, i s možností, že se ne všechno napoprvé povede. O to větší pak budou mít radost, když se kýžený výsledek nakonec dostaví.
Neúspěch jako cenná zkušenost
Chybami se člověk učí - toto rčení je jednoznačně pravdivé. Pokud dítěti neumožníte „vlastní selhání” a budete mu se vším pomáhat, možná mu půjde spousta věcí v tu dobu lépe, ale jen dočasně.
V dospělosti, kdy mu nebudete najednou nablízku, najednou přijdou chvíle, kdy si nebude vědět rady. Řešení nakonec možná i tak najde, ale bude to trvat mnohem déle a stát více úsilí. A něco se možná nepodaří vůbec.
Marek Herman: Mámy často doma dělají svým dětem a partnerovi služky
Jednoduše se najednou dostaví pocit vlastního selhání, se kterým si třeba neporadí. I proto je třeba nechat si děti někdy děti „nabít nos” už v dětství, aby věděly, že ne vše je jednoduché.
Takový přístup je do dospělosti jednoznačně přínosem.
Nedovolte, aby se děti bály vlastního selhání
Důležité za všech okolností je, aby se děti nebály vlastního selhání. Jak toho docílit? Nechte je zkoušet nové a zajímavé věci, a pokud se něco náhodou nepovede, nenapravujte to za ně, ale navrhněte řešení, jak příště postupovat lépe, povzbuďte je.
Jedině tak se nebudou bát pouštět se i v dospělosti do náročných úkolů, které se nemusí hned napoprvé podařit vyřešit. A zároveň se nebudou bát se do nich pouštět opakovaně, pokud nebude výsledek podle jejich představ.
