Chtěla druhé dítě, povedla se jednovaječná trojčata. Zachránila je speciální operace

„Věděli jsme, a lékaři nám to narovinu říkali, že se může něco pokazit. Nastínili nám i ty nejhorší scénáře. Že můžu potratit hned na začátku, ale třeba i v půli těhotenství, že se může přihodit, že děti budou postižené.

Navrhovali nám dokonce i redukci plodů - tedy že bych donosila místo tří dětí jen dvě. Ale kluci si to zřejmě zařídili, aby zůstali spolu. Placenta jim vytvořila jakýsi štít, takže to nebylo proveditelné,” popsala dnes už matka tří narozených chlapců první měsíce očekávání.

Na počátku těhotenství neměla paní Markéta žádné potíže. Hospitalizovaná musela být až v 18. týdnu, po několika dnech ji ale propustili domů.

„Ve 20. týdnu jsem byla na screeningu a o týden později se již objevil větší problém. Lékaři se tehdy rozhodli pro zákrok přímo v děloze, aby mohli udělat takzvané spojky,” vysvětlovala maminka Novinkám.

Dnes už se na danou situaci dívá s nadhledem, tehdy ale měla skutečný strach, aby chlapci vše zvládli.

„Hodinu jsem ležela na ultrazvuku, tam mi lékaři fixou na břiše kreslili cesty, jak se to provede. Druhý den pak byl provedený vlastní zákrok. Byla jsem při vědomí. Věděla jsem, že existovalo riziko, že by jedno z dětí mohlo být odpojeno, ale dobře to dopadlo,” řekla.

Během zákroku jí lékaři také ubrali i část plodové vody, což cítila jako obrovskou úlevu. Pro lékaře však šlo o značně náročnou výzvu.

„U paní Jonzíkové se jednalo opravdu o raritní případ. Už jen skutečnost, že se vytvoří jednovaječná trojčata, je nesmírně vzácná situace. Ta byla korunována tím, že u ní vznikla kombinace problémů - transfuzního syndromu mezi plodem A a B a současně jiným typem transfuze mezi plody B a C, který způsoboval u jednoho plodu chudokrevnost a u druhého extrémní přebytek červených krvinek,” upozorňuje Lubomír Hašlík, vedoucí lékař Centra fetální medicíny Ústavu pro péči o matku a dítě v pražském Podolí.

Podle něj je uvedená kombinace dokonce vzácnější než hlavní výhra ve Sportce.

„Ohroženy byly prakticky všechny plody, protože plod A neměl plodovou vodu kvůli transfuzi plodu B, který měl naopak velké množství plodové vody a byl tak objemově přetížen. Navíc pak cévní komunikace na placentě mezi plody B a C způsobovala, že plod B měl současně velké množství červených krvinek a plod C nedostatek. Jediné dva, které se nepřetahovaly spojkami navzájem, byly plody A a C.

Jediným řešením této situace bylo laserové přerušení placentárních cév mezi všemi plody, především pak mezi A a B a B a C,” popsal dále lékař, který složitý případ sledoval a aktivně se na jeho řešení podílel v Centru fetální medicíny.

Zákrok se podařil, po operaci se situace uklidnila, vše se srovnalo a paní Markéta porodila v cílovém termínu po 32. týdnu těhotenství.

„Rizika byla u trojčat vysoká, mnohem vyšší než u dvojčat, tento výkon pro raritu výše zmíněnou jsme prováděli poprvé. Jsem rád, že se nakonec nic nestalo a vše dopadlo dobře,” přiznal Hašlík.

Centrum fetální medicíny, které jako jediné v České i Slovenské republice má možnost řešit komplikace jednočetných i vícečetných těhotenství, bylo v Ústavu pro péči o matku a dítě (ÚPMD) založeno v roce 2012.

Byla to doba, kdy se začal postupně vytvářet lékařský tým specialistů, který ve spolupráci s belgickým univerzitním pracovištěm fetální medicíny s mnohaletou zkušeností začal nitroděložní operativu provádět.

První výkony byly zpočátku prováděny v Belgii, velmi brzy se však operativa kompletně přesunula do ÚPMD. Zcela samostatně se zde provádějí operace tohoto typu od roku 2013.

Mezi hlavní portfolio výkonů, které se zde provádějí, patří tzv. laserová ablace placentárních cévních spojek. To je zákrok, který podstoupila i paní Markéta.

Jedná se o nitroděložní operaci, jejímž cílem je přerušení cévních spojek na placentě mezi jednovaječnými dvojčaty pomocí laserového paprsku. Tyto spojky jsou podstatou transfuzního syndromu, kdy dochází k přesunu neboli transfuzi krve od jednoho dvojčete (dárce) ke druhému (příjemce).

Výsledkem pak je, že jeden z plodů má výrazně menší množství plodové vody a tekutin v těle, zatímco druhý plod má plodové vody a tekutin nadbytek – je oběhově přetížený.

V tomto vysoce specializovaném centru bylo dosud provedeno 157 takových operací. Přežití dětí v případě dvojčat je 64,6 procenta, přežití alespoň jednoho plodu 85,4 procenta.

Čísla napovídají, jak velký majstrštyk se lékařům v Podolí v případě trojčat paní Jonzíkové podařil. Tři chlapci se dokonce narodili až ve 32. týdnu, namísto ve 28., který lékaři mamince predikovali.

„Tomu nikdo nemohl uvěřit, že vydrželi tak dlouho uvnitř,” usmívá se spokojeně mladá maminka.

Dostali jméno Petr, Kryštof a Daniel. Na svět přišli s porodními váhami 1750 gramů, 1860 gramů a 1380 gramů. Všichni jsou zdraví.

„Všechno dobře dopadlo a já to zvládám dobře, kluci jsou moc hodní a i ten nejmenší brášky dohnal, jak váhově, tak růstem,” chlubí se paní Markéta s tím, že její vřelé díky putují nejen lékařům a sestřičkám do Centra fetální medicíny, ale také manželovým kolegům, hasičům a anonymnímu dárci, kteří se rodině složili na velký vůz, aby se do něj celá rodina vešla.