Článek
„Děti by se ve škole měly hlavně učit jak řešit problémy a jak přemýšlet. A v tom je český školský systém špatný. Děti musí znát nazpaměť fakta, která mohou najít za minutu na internetu anebo v knize, ale neučí se přemýšlet,“ upozorňuje MUDr. Martin Jan Stránský, neurolog a přednosta Polikliniky Na Národní v Praze.
„Žák ve škole dostane špatnou známku za to, že neví, kdy přesně se narodil a zemřel Karel IV., žádný učitel se ho však nezeptá na to, co pro něj Karel IV. znamená a nediskutuje s ním o smyslu českých dějin pro dnešní moderní dobu,“ dodává neurolog.
Ale právě takovéto otázky rozvíjejí myšlení, a tím i samotné funkce mozku.
Důležité podněty pro přemýšlení
Základní funkce lidského mozku se vyvíjejí do sedmi let věku. Zhruba v této době máme postaveny hlavní trasy – lze je přirovnat k dálnicím, s jejichž pomocí se lze dostat na nejdůležitější místa v zemi. Kolik dalších okresních a lokálních silnic, které na sebe různě navazují a protínají se, bude v průběhu příštích desítek let vytvořeno, záleží na tom, jak moc podnětů získává mozek pro přemýšlení.
”Pokud se tedy děti ve škole musí biflovat data a fakta, nebo si například potřebujeme zapamatovat telefonní číslo, je to prosté. Informace se uloží na pomyslnou „poličku“ a čekají na své využití. Když je ale příliš často nepotřebujeme, po nějaké době zapomeneme, kam jsme je vlastně dali a pravděpodobně je již nenajdeme,” vysvětluje neurolog.
Přemýšlení ale spustí celý složitý proces, při němž musí spolupracovat různé části mozku. A přesně tak by měla vzdělávat škola naše děti.
„Čím větší část mozku je funkční a čím je mozek více integrovaný, tím lépe se dokážeme vypořádat se stresy, máme více zájmů a jsme produktivnější do vyššího věku. S minimální nadsázkou můžeme tvrdit, že způsob výuky v českých školách přispívá k omezení základního vývoje mozku,“ konstatuje MUDr. Stránský.
MUDr. Martin Jan Stránský
Řada věcí, na kterých si učitelé zakládají, jsou zbytečnosti
Ne všechny dovednosti, na kterých si čeští učitelé zakládají, jsou v životě k něčemu. Například krasopis, na který se tolik pohlíží už v první třídě či správně odříkaná vyjmenovaná slova ve třídě třetí.
„Pro život nic takového nebudou potřebovat. Kdo z nás dospělých vůbec píše krásným pravopisem? Rodiče by neměli trestat potomky za to, že něco nevědí, ale spíše je nutit k tomu, aby byly tak dobré, jak samy dokážou. A pokud škola selhává v tom, že by děti měla vést k tomu, aby se samy v rámci výuky zdokonalovaly, pak bychom alespoň doma měli místo trestů děti motivovat ke snaze o věcech přemýšlet,“ radí neurolog.
Nutit děti znát fakta, aniž by v podstatě chápaly, proč je musí znát, je zbytečné. Mnohem efektivnější je podporovat jejich zvídavost otázkami namísto úkolů a dávat věci do otevřených souvislostí, které stimulují nutnost docházet k rozhodnutím na základě logických souvislostí.
Každé dítě je jiné a je k tomu potřeba tak přistupovat
”Měli bychom naše mozky chránit před uměle vytvářeným stresem. Jestliže to platí u dospělých, u dětí je tato potřeba ještě silnější. Každý člověk je jiný. Proto naše potomky nenuťme k tomu, co si myslíme, že je nejlepší,” radí doktor Stránský.
Stejně je například dobré pohlížet i na načasování domácích úkolů. Zatímco děti, které jsou více fyzicky aktivní – či dokonce hyperaktivní – se potřebují nejprve odreagovat a úkoly nejraději dělají až večer, jiné děti si raději hned splní povinnosti a večery tráví po svém.
Ať je to jakkoli, systém, který dítěti vyhovuje, by se měl stát jakýmsi řádem. „Děti – a lidi vůbec, potřebují řád. Jestliže vědí, že je například od pěti do šesti čeká pravidelně nějaká povinnost, dokážou si nejen dobře strukturovat čas, ale i své emoce a myšlenky. Navíc si tak odmalička zvykáme na to, že i v dospělosti se mnoho věcí odehrává v rámci nějakého vymezeného řádu,“ uzavírá téma MUDr. Martin Jan Stránský.
