Článek
„Peťa byl odmalička velmi zvídavý a některé věci zvládal dřív než jeho vrstevníci. Rychle se naučil číst, psát a počítal moc rád už jako malinký ve školce,“ vzpomíná jeho maminka Zuzana Beranová.
„Už v první třídě mě moc bavila matematika a ta záliba mi zůstala,“ rozpomíná se jedenáctiletý žák primy, kde jeho vášeň pro čísla a vzorce začala.
„Baví mě, že je v matematice spousta různých věcí, o kterých jsem ještě neslyšel, takže se můžu dozvědět spoustu nových informací. Baví mě taky řešení slovních úloh, protože o nich můžu přemýšlet jako o konkrétní věci, a ne jenom jako o skupině čísel,“ vysvětluje Petr.
Petr Beran ve svém pokojíčku plném her a hlavolamů.
Olympiády i dětská Mensa
A že mu to přemýšlení jde. Na kontě má už několik prvních míst v logických olympiádách a soutěžích Matematický klokan. „A také jsem se stal nejúspěšnějším řešitelem matematické soutěže nazvané Pangea,“ doplňuje ke svým úspěchům.
Jak se na taková klání chytrých hlav připravuje a potřebuje to vůbec? „Připravovat se určitě potřebuju, a to tak, že si čas od času projdu různé typy úloh, které jsem ještě neviděl, abych věděl, jak na ně.“
Pod svá křídla ho vzala také organizace Mensa, která sdružuje osoby s vysokou inteligencí. Své IQ nám Péťa prozradit nechtěl, minimální IQ pro vstup do tuzemské Mensy je dle české stupnice 130.
Petr Beran na setkání nadaných dětí Zlatý oříšek.
Co už se nám prozradit nezdráhal, byl fakt, že jedna z vedoucích z dětské Mensy ho doporučila do soutěže pro nadané děti nazvané Zlatý oříšek. Dostal se mezi vítěze, což mu každý den připomíná i diplom a zlatá soška, které má doma na polici vystavené.
Pod patronát si ho vzala jedna z tváří soutěže, známý televizní moderátor a učitel Vladimír Kořen. Podle něj je popularizace matematiky a logiky třeba právě na televizních obrazovkách obtížná.
„Myslím si, že Zlatý oříšek je unikátní v tom, že dokáže dát vítr do plachet právě oborům, které nejsou zas až tak vizuálně pěkné, ale jsou pro společnost nesmírně důležité, protože kde bychom byli bez matematiky?“ klade řečnickou otázku.
A jak vidí svůj úspěch v soutěži sám Petr? „Jsem za něj moc rád. Nečekal jsem, že se do Zlatého oříšku dostanu a že ho ještě k tomu vyhraju. A moc děkuju paní učitelce, že mě nominovala,“ odpovídá.
Součástí ceny byla i finanční odměna dvacet tisíc korun, kterou měli vítězové využít na svůj další rozvoj. „Zatím jsem využil část z ní na koupi programovatelného lega, které jsem si už dlouho přál,“ prozrazuje a hned některé jeho kusy vytahuje, aby nám ukázal, o co vlastně jde.
„Je to obyčejné lego, které se ale může připojit pomocí Bluetooth k nějakému zařízení a z něj přijímat pokyny,“ objasňuje nám starším, co už si s legem nehrají. Po naprogramování dokáže Péťova ruka vyrobená z uvedené stavebnice například uchopit různě velké a různě tvarované předměty.
Od matematiky k parkouru
Když zrovna tento šesťák neprogramuje, tak řeší hlavolamy, sbírá nejrůznější Rubikovy kostky, skáče parkour (druh fyzické aktivity, při které se využívají výskoky, přeskoky a lezení - pozn. red.) nebo hraje na klavír. Baví ho i stolní hry, kterých má doma pěknou řádku. Vybízíme ho, aby jednu vybral, sedáme si i s jeho mladší sestřičkou na koberec a jdeme hrát.
Péťa jako první sáhne po hře spojené s televizním pořadem Zázraky přírody, kterým provází mimo jiné i jeho patron Vladimír Kořen. Prý jde o jeden z jeho nejoblíbenějších pořadů.
Petr Beran programuje nové lego, které dostal.
Pravidla hry jsou sice jednoduchá, musíme ale uznat, že kladené otázky z nejrůznějších oborů jsou náročné i pro nás dospělé. Po chvíli zkoušíme ještě jednu z jeho her, která se podobá Scrabblu, jen místo písmen skládáme čísla.
A my Petrovi dáváme ještě na jednu, závěrečnou otázku: „Kde se vidíš v budoucnu, co bys chtěl dělat?“ „Chtěl bych pracovat jako konstruktér lega, protože ho mám moc rád, a myslím si, že mám velkou fantazii a mám spoustu nápadů na to, co by z toho šlo postavit,“ odpovídá pohotově.
Je vidět, že má už v jedenácti letech ohledně své budoucnosti jasnou představu. Pozice konstruktéra lega se však dá vykonávat jen v Dánsku, kde společnost sídlí, a tak ho asi v dospělosti čeká stěhování. Rodičům to prý už oznámil a nic proti tomu nenamítají.
„Hlavně, aby dělal, co ho baví,“ dodává jeho maminka. A my balíme hru zpátky do krabice, dopíjíme nabídnutý čaj a loučíme se s rodinou Beranových.
