Barbora Vegrichtová: Děti jsou snadným terčem pro extremisty a další toxická hnutí

Radikalizace ve společnosti je na vzestupu a nevyhýbá se ani dospívajícím dětem, jaké faktory k ní především vedou?

Předně je třeba říci, že radikalizace je globální fenomén, který se týká všech generací. Inklinace k extremistickým názorům či podpoře násilí je registrována v mnoha státech světa a faktory, které je ovlivňují, jsou velmi rozmanité. Celková společenská situace, nejistoty z budoucnosti, destabilizace základních hodnot, ekonomická a migrační krize, dopady pandemie covidu-19 a v neposlední řadě konflikt na Ukrajině radikalizační tendence u vybraných jedinců umocňují.

Radikalizace ale často koření v osobních problémech, frustraci, psychické labilitě a neschopnosti reagovat na zátěžové situace.

Je třeba zdůraznit, že nejzranitelnější částí společnosti jsou právě děti, dospívající a osoby s duševními problémy. Duševní zdraví mládeže bylo v minulých letech poznamenáno distanční výchovou, absencí běžných kontaktů s vrstevníky i nadužíváním virtuálního prostoru internetu a sociálních médií.

Všechny tyto faktory činí z dětí a dospívajících snadný terč pro extremisty a další toxická hnutí, kteří se je snaží ovlivnit, manipulovat, případně zrekrutovat. Extrémní případy radikalizace mohou v některých případech vést i k realizaci násilného útoku či jiné formě násilí.

Jak můžeme dospívající před těmito vlivy ochránit?

Dobrým začátkem je zvyšování povědomí o této problematice mezi rodiči, pedagogy, vychovateli, ale i dalšími pomáhajícími profesemi, jako jsou sociální pracovníci, kurátoři či preventisté kriminality.

Sama přednáším na mnoha školeních a kurzech a je zřejmé, že toto téma zdaleka ještě není v rámci široké veřejnosti diskutováno. Bezpečnost na internetu se pochopitelně probírá, ale opomíjí se zvyšování digitální gramotnosti, práce s informacemi, rozvoj kritického myšlení, stresový management, psychohygiena a schopnosti samostatného rozhodování.

To všechno jsou oblasti, jejichž zkvalitnění může výrazně přispět k prevenci radikalizace a inklinace k extremismu.

Nejdůležitější je otevřená komunikace s dětmi o tomto problému. Vždy je prospěšnější vysvětlování než tabuizace, panika, zákazy či hysterická reakce. A zcela klíčové je především si všimnout, že se s dítětem něco děje či že začíná být pod vlivem nějakého extremistického světonázoru či teroristické organizace.

Můžete uvést nějaký konkrétní příklad z českého prostředí, který jste musela odborně řešit (samozřejmě anonymně)?

Zmíním spíše v obecné rovině určité trendy v této oblasti než konkrétní případy vzhledem k senzitivitě této oblasti.

Dospívající často sdílí v diskuzních fórech informace o pachatelích masových vražd, teroristech, přesvědčují se o nezbytnosti těchto činů, schvalují je, ospravedlňují, vyměňují si informace o způsobech usmrcení osob, výrobě zbraní, taktikách realizace takového činu.

V některých případech je násilí normalizováno i prostřednictvím extremistické propagandy, videí, různých spotů, počítačových her nebo prostřednictvím různých symbolů.

Teroristé či masoví vrazi bývají obdivováni, glorifikováni a je jim vytvářena jakási aureola hrdinů či mučedníků. To vše může být prvopočátkem radikalizačního procesu, který v častých případech přerůstá do přípravy a plánování konkrétního násilného útoku, ať už je motivovaný ideologií, či osobními individuálními důvody.

K radikalizaci dospívajících dochází především v online světě, často ani rodiče nevědí, s kým si děti píší a jaké stránky navštěvují. Jak bychom se měli chovat, abychom nic nepodcenili, ale zároveň dětem nebrali svobodu?

Jak už jsem uvedla výše, základem účinného předcházení je vzdělávání, osvěta a otevřený dialog.

Virtuální prostředí internetu musejí především rodiče, ale i pedagogové začít vnímat jako stejně rizikovou platformu, jako je rušná ulice nebo nebezpečná čtvrť s vyšším výskytem kriminality.

Většina rodičů se zpravidla zajímá o to, kam dítě jde, jaké má kamarády nebo kde tráví volný čas. V případě sociálních sítí a digitální komunikace tomu tak už v častých případech nebývá.

Důležitá je také výchova k toleranci, respektu k odlišnostem, ale i odolnosti vůči stresu a zátěži. Rodiče by se měli též zajímat o problémy svých dětí, nepodceňovat je ani nebagatelizovat. Častými spouštěči radikalizace dospívajících mohou být právě dlouhodobě neřešené problémy, frustrace, nízké sebevědomí, milostná zklamání, případně neúspěchy ve škole nebo volnočasových aktivitách.

Rodiče by měli o těchto věcech s dětmi mluvit. Extremistická hnutí umějí manipulovat a indoktrinovat mladou generaci pomocí velmi rafinovaných taktik a zneužívat různé slabosti či psychické problémy mládeže.

Zcela zásadní je vytvořit v rodině atmosféru důvěry, podpory, spolehlivosti, stability a zázemí, kde lze otevřeně hovořit o všem.

Co by měl rodič dělat, pokud má pocit, že se jeho dítěte tato problematika týká? Jaké signály to mohou naznačovat?

Veškerá prevence je efektivnější, pokud je probíhající radikalizační proces odhalen včas. Existují různá doporučení a stejně tak soubory varovných signálů, že k tomuto jevu dochází. Je nezbytné včas zareagovat, nerelativizovat, či dokonce nezesměšňovat situaci.

V případě podezření je důležité se poradit s proškoleným odborníkem, ať už je to pedagog, preventista, vychovatel či psycholog.

Je důležité se obrátit též na Policii České republiky, na specializovaná pracoviště zabývající se problematikou extremismu a terorismu. Spolupráce rodičů a školy je v tomto ohledu nadmíru důležitá.

Mezi varovné signály patří změna chování, návyků, přátel, vzhledu, užívání specifických symbolů, zvýšený čas trávený na sociálních sítích, sdílení kontroverzních videí, obdiv k násilí, verbální agresivita, disrespekt k autoritám, poruchy chování, změna terminologie, militantismus a mnohé jiné.

Jak vidíte vývoj tohoto smutného fenoménu do budoucnosti?

Můj pohled není úplně optimistický, ale na druhou stranu ani zcela negativní. Důležité je uvědomit si a pojmenovat určitý jev a především připustit si, že se může jednat o určité ohrožení bezpečnosti.

Problematika radikalizace se netýká bohužel jen mladých lidí, takže je důležité soustředit se na všechny sociální skupiny. Smysluplnou prevencí je budování zdravé, vyrovnané společnosti a především mezilidských vztahů. Univerzální lék na tento bezpečnostní fenomén neexistuje.

Extremistické a teroristické organizace jsou velmi vynalézavé a dokážou vychytrale zneužít různé situace a události pro svoje potřeby a cíle. Flagrantní ukázku představovala expanze extremistické propagandy v průběhu covidové pandemie.

Významným prvkem, který pomůže vývoj v této oblasti přinejmenším zbrzdit či minimalizovat, je vzájemná spolupráce nejen bezpečnostních složek, ale i celé veřejnosti. Je nezbytné, abychom si v českém prostředí uvědomili, že se tento problém může týkat i nás a že každý může udělat něco pro to, abychom žili v bezpečnějším prostředí.

Mluví se o této tematice ve školách? Jak děti co nejlépe upozornit na případné nebezpečí?

Situace se pomalu lepší a pozoruji i na svých kurzech zvýšený zájem pedagogů o tuto problematiku. Nicméně stále jsou za priority považována jiná témata, jako je drogová problematika, šikana nebo sexuální zneužívání. Ale i tady je určité propojení.

O to důležitěji vnímám projekt Commander, na kterém jsem spolupracovala a který zahrnuje právě i edukační program pro základní a střední školy. V rámci komplexního programu žáci základních škol procházejí čtyřmi dílnami, které mají za cíl podpořit prevenci radikalizace mezi dospívajícími. Jejich třídní učitelé a školní metodici prevence projdou školením, aby se naučili rozpoznávat varovné signály radikalizace.

Pro studenty středních škol projekt organizuje speciální dopolední reprízy inscenace Commander obohacené o diskuze k tématu nebezpečí radikalizace na internetu. Bylo by ovšem zapotřebí věnovat se oblasti radikalizace a souvisejícím otázkám více systémově a dlouhodobě za přispění odborníků z různých oborů a odvětví.

Jedná se totiž o problém zahrnující více resortů a jen propojení různých institucí může přinést efektivní výsledek.

Multižánrová inscenace Commander autora Viliama Dočolomanského, kterou je možné zhlédnout v Centru současného umění DOX, ale mohou vidět i samotní rodiče.

Projekt Commander je z mého pohledu ojedinělý, velmi originální a v České republice vlastně unikátní. Spolupráce s panem režisérem i celým týmem byla pro mě velmi zajímavá a jsem ráda, že tento projekt otevřel diskuzi nad tímto ožehavým tématem.

Všem proto doporučuji zhlédnout i autorské divadelní představení od souboru Farma v jeskyni. Inscenace je z mého pohledu velmi poutavá. Kromě uměleckého přínosu a celkového zpracování je prezentace tématu velmi sugestivní, průkopnická a chvílemi i šokující, ale v dobrém slova smyslu.

Celý příběh i vizuální stránka je velmi působivá a především otevírá další otázky a potřebu věnovat se této sféře s mnohem větší intenzitou a zejména osvětou.