Článek
První problémy se u holčičky objevily mezi osmým a desátým měsícem. „Stelinka nelezla, sama neseděla,“ vysvětluje její matka Jana Myslivcová. Doplnila, že dětská lékařka potíže bohužel nepoznala. Až pozdější vyšetření na neurologii v plzeňské fakultní nemocnici ukázala, že dívenka není zdravá.
Má středně těžkou mentální retardaci. „Komunikuje mimikou a řečí těla. Umí dát ale najevo to, co cítí. Domlouváme se gesty, díky obrázkům, na kterých poznává věci a lidi,“ dodává Myslivcová.
Stela je tak plně závislá na svých nejbližších. Potřebuje pomoct s oblékáním, jídlem, koupáním.
Protože se Stele nevyvinul správně mozeček, má narušenou rovnováhu, ale díky velkému úsilí rodičů chodí. Zafungovalo intenzivní cvičení i fyzioterapie. „Když se posunula pohybově, zlepšila se i její mentální stránka,“ dodává.
Stela je plně závislá na svých nejbližších
Manželé mají ještě jedenáctiletou Vandu a tříletého Marka. Přiznávají, že péče o všechny děti je těžkým úkolem. Ač Myslivcovým pomáhají i příbuzní, potřebují čas pro sebe, aby nevyhořeli. „Vztah s manželem se občas dostává na vedlejší kolej. Společný čas je nutný, abych nezůstala sama, což jsem u jiných maminek v lázních viděla. Jejich partneři to prostě nedali. Podle statistik to osm z deseti tatínků nezvládne,“ vypočítává.
I proto se zapojili do homesharingu, jehož se na Klatovsku ujala místní akční skupina Pošumaví. „Rodiče dětí s mentálním či kombinovaným postižením čelí podle vědeckých studií vysoké míře stresu. Velmi často jim chybí podpora. Proto i jedno odpoledne týdně, které mohou využít sami pro sebe či pro zbylé členy rodiny, pro ně má cenu zlata,“ vysvětluje koordinátorka projektu Jana Javorská.
Cílovou skupinou jsou děti s mentálním či kombinovaným hendikepem od tří do patnácti let. Dobrovolníci pomáhají s jejich péčí, pravidelně si je berou domů. Předtím však musejí projít vstupními pohovory i vzděláváním. „Pro rodiče to znamená možnost si odpočinout, zařídit si běžné věci, uvědomit si, že na to nejsou sami,“ uzavírá Javorská.
