Článek
Přechod na školní režim může být pro mnoho dětí stresující: jsou na ně kladeny nové požadavky, přibude povinností, ubude volného času. Už jen samotné půldenní sezení v lavici přerušené pouze krátkými přestávkami může být pro čilejší dítě obtížně zvládnutelným úkolem.
Proto by se měl ke konci prázdnin vrátit do života vašeho předškoláka určitý řád: pravidelná doba usínání a vstávání či návrat k domácím povinnostem (uklízení si v pokojíčku). První školní den by si pak alespoň jeden z rodičů měl vzít dovolenou; není totiž pouze na učitelích, aby dětem významnou životní změnu co možná nejvíce ulehčili.
Děti neděste
Nejen pro první školní den – ačkoli v tomto případě dvojnásob – platí podle psychologů pravidlo bezstresového rána: každý prvňáček by se měl do školy těšit. Vyhněte se tomu, že svého předškoláka budete školou strašit. I letmo pronesená poznámka z legrace: „Však počkej ve škole, tam teprve uvidíš, jak se má poslouchat!“ může v hlavě šestiletého dítka způsobit náležitou paniku.
Škola by měla být prezentována jako sympatická instituce, kde se dítě naučí řadu nových dovedností a najde si tam kamarády.
Neměli bychom však sklouznout ani do druhého extrému a chvalozpěv na školu přehánět: dítě samo nemá důvod se školy bát, úzkostný rodič v něm ale strach může vypěstovat. Neustále opakovaná věta: „Neboj se, ve škole se ti určitě bude líbit“ má totiž zcela opačný efekt: dítě vycítí nejistotu rodiče, a protože je v tomto věku ještě snadno ovlivnitelné, automaticky toto napětí vezme na sebe.
Když začnou potíže
U dětí se v prvních týdnech po nástupu do školy mohou objevovat potíže tělesného i psychického rázu: mohou být roztržité, zapomnětlivé a plačtivé; mohou mít tendenci chovat se způsobem, který je typický pro děti výrazně mladší; některé si začnou stěžovat na nejrůznější tělesné neduhy: ranní bolení bříška nebo hlavy. Objevují se i „skutečné“ tělesné příznaky: zvracení, zvýšená teplota, které jsou v tomto případě charakteristickou tělesnou reakcí na zvýšenou psychickou zátěž.
Tyto projevy jsou víceméně normální, pokud netrvají déle než prvních šest až osm týdnů po nástupu do školy. Přesto je v tomto případě třeba jednat s dítětem citlivě. Jeho potíže ani nebagatelizovat, ani nezveličovat.
Bolest bříška si můžete namalovat na papír jako ošklivého bubáka, který je i vás malinko trápí, ale společnými silami jej určitě zvládnete.
Snažte se také minimalizovat ranní napětí: je-li vaše dítě pomalejší při oblékání, raději vstávejte o deset minut dříve, abyste se vyhnuli neustálému popohánění k většímu tempu. Pokuste se vytvořit příjemný ranní rituál: společná snídaně, nápoj v oblíbeném hrnečku, malé překvapení ukryté ve školní aktovce.
Denní režim
Základním pravidlem je rovnováha mezi prací a zábavou. Tak jako mnohý duševně pracující člověk volí pro svůj odpočinek práci na zahradě či sport, i dítě po psychicky namáhavém školním dni potřebuje dostatečné fyzické uvolnění – a vylítat se venku. K domácím úkolům by mělo zasednout odpočaté.
Příprava do školy by prvňáčkovi neměla trvat déle než půl hodiny. Je-li práce namáhavá a dítě se cítí unavené, je lepší úkol přerušit a vrátit se k němu později.
Důležité jsou i spánkové návyky. O prázdninách jsou děti obvykle zvyklé chodit večer později do postele a ráno si přispat. Vypozorujte proto, po kolika hodinách nočního spánku je vaše dítě skutečně svěží.
Délce spánku byste pak měli přizpůsobit dobu usínání. Je-li nutné, aby dítě vstávalo v sedm hodin, nemělo by usínat později než v devět večer. Šestileté děti totiž spávají obvykle 9 až 11 hodin. Nedostatek spánku, ale i „přespávání“ mohou vést k denní únavě a výrazně snižovat výkonnost dítěte.
Úspěch je důležitý
Dítě by v první třídě mělo především zažívat úspěch. Opakované selhávání vede ke ztrátě sebedůvěry a v pozdějších letech může být zdrojem výraznějších poruch chování.
Zlatým pravidlem pro boj se školním neúspěchem je zaměření se na činnosti, v nichž se dítěti daří. Nepřetržité mechanické procvičování toho, co mu nejde, bude ničit a demotivovat nejen je, ale i vás. Máloco v dítěti vyvolá větší zoufalství než pohled na zklamané rodiče.
Snažte se co nejdříve objevit, které předměty vaše dítě baví a v nichž se cítí jisté. Podporujte jeho zájmy, rozvíjejte jeho nadání, chvalte nejen jeho úspěchy, ale i dílčí pokroky.
