Anna Julie Slováčková: Díky roli v Perinbabě se mi částečně splnilo přání hrát v pohádce

První pohádku o bábě, která za pomoci kouzelné duchny řídí počasí na zemi, natočil režisér Juraj Jakubisko už v roce 1985. Titulní jméno Perinbaba znamená „Peřinová bába“ – na zem totiž posílá peří, jež se promění ve sníh. Na domovském Slovensku je už pro několik generací evergreenem, bez něhož by vánoční svátky nebyly úplné. Získala si ale také srdce malých i velkých diváků v české kotlině.

„Pamatuji si, že to byl velký hit, který se moc povedl. Pan Jakubisko do příběhu dokázal dostat věci, nad kterými jsem se už jako malá zamýšlela. Dnes by mi asi byly jasné, ale tenkrát ve mně zanechaly silný dojem,“ vzpomíná Anička Slováčková.

I ona se díky pokračování kultovního vyprávění propojeného se zimou, které přichází po neuvěřitelných 38 letech a nese název Perinbaba a dva světy, stala součástí magického světa. Propůjčila svůj krásný hlas hlavní ženské hrdince Lucii, kterou ve filmu hraje slovenská herečka Valéria Frištik. Přestože je slovenština řadě z nás stále blízká, přece jen pohádkový jazyk obsahuje v originále i výrazy, které by český divák nemusel pochopit.

„Pan Jakubisko měl naprosto konkrétní představu o tom, jak bych měla postavu dabovat. U každé repliky mi vysvětloval, jak chce, aby vyzněla. Většinou je dabing taková rychlovka, tady jsem dostala dostatek prostoru. Pan režisér chtěl mít na každého z nás klid, takže jsem natáčela sama, možná to bylo i tím, že jsme pracovali během pandemie,“ popisuje zpěvačka a stýská si, že se s kamarádem Danem Krejčíkem, jehož hlasem promlouvá hlavní mužská postava Lukáš, potkávali pouze mezi dveřmi. Koncentrace na dobře odvedenou práci a také fakt, že se při ní setkala jen s těmi částmi příběhu, ve kterých vystupuje Lucie, jí neumožnily vidět pohádku celou, takže se na ni chystá do kina.

A těší se velice. Kostýmy i scény totiž Aničku Slováčkovou naprosto uchvátily. Má pocit, že po dlouhé době narazila na poctivou pohádku, která nemá hluchá místa, postrádá patos i trapné fóry, bez kterých se většina moderních nadpřirozených příběhů neobejde. Velmi souzní i s charakterem hlavní hrdinky: „Považuji Lucii za čistou duši, která by se pro lásku a dobro ostatních rozdala. To, myslím, máme společné. Navíc působí i něžně a étericky, skoro jako víla. Určitě se bude divákům líbit.“

Film plný fantazie a magie, jež jsou pro režiséra Jakubiska tak typické, navazuje na původní pohádku. Lukáš je totiž syn Alžběty a Jakuba z Perinbaby. Jak už to tak bývá, mladík se vydává do světa na zkušenou, za štěstím a samozřejmě i pravou láskou. Nevyhnutelné překážky a nebezpečí, jež mu připravuje do cesty Zubatá, mu pomáhá zdolat právě hodná Perinbaba, v jejíž postavě se díky novým technologiím a vizuálním trikům vrací na plátno její slavná představitelka z prvního filmu, zesnulá italská herečka Giulietta Masina. Ani Juraj Jakubisko se premiéry svého vytouženého filmu nedožil, zemřel letos v únoru. Přesto ho stihl dokončit natolik, aby mohl být uveden v kinech.

„Díky své roli Lucie jsem si také mohla částečně splnit přání, abych si zahrála v pohádce. A na stará kolena jsem si vyzkoušela, jaké to je, být jakoby princeznou, i když má postava není princezna v pravém slova smyslu,“ prozrazuje Anička Slováčková, která nedá dopustit na tradiční pohádkové příběhy.

„Myslím, že se můj výběr pohádek od dob, kdy jsem byla malá, zas tolik nezměnil. Na Vánoce nemůže chybět Šíleně smutná princezna, symfonie překrásných písniček v podání fenomenální Helenky Vondráčkové a Vaška Neckáře, samozřejmě Tři oříšky pro Popelku, při kterých mám vždycky husí kůži, jakmile uslyším melodii Kdepak, ty ptáčku, hnízdo máš?, již nahrál táta (hudebník Felix Slováček – pozn. red.). Skvělé jsou i Byl jednou jeden král a Princezna se zlatou hvězdou na čele. Pro mě, a myslím, že i dětskou kinematografii celkově, byla důležitá také Arabela.“

V dětství se na tyto příběhy Anička dívala s celou rodinou, dojímali se prý všichni. „U nás se hrálo a zpívalo celý rok, takže na Vánoce jsme měli nejraději ticho a koukali na pohádky. Nebo jsme je aspoň měli jako kulisu u štědrovečerního stolu.“ Ke svátečnímu času patřila také společná příprava slavnostní večeře a rybí šupiny schované pod talířem. Letos se chystá na Štědrý den k bratrovi Felixovi, kde se má sejít celá rodina. „Řekla jsem si, že nebudu péct cukroví, protože chci zpomalit a nikam se nehnat. Dárky už mám koupené, nemusím nic řešit. Doufám, že to tak zůstane.“

Zpěvačka svou jemností, opravdovostí a statečností nadpřirozené postavy připomíná, zvlášť teď, kdy podruhé bojuje s rakovinou. Jak vnímá novodobé pohádkové příběhy? Připouští, že navázat na milované a lidmi hýčkané klasiky musí být pro tvůrce obrovská výzva. Ač jsou moderní pohádky krásné, dobře obsazené a nepostrádají množství zajímavých efektů, zatím se podle ní neobjevila žádná, která by mohla důvěrně známým příběhům z dětství konkurovat. Nedá totiž dopustit především na sofistikovaný humor a důvtip, což bohužel dnešní mladé generaci nic moc neříká.

„Přijde mi škoda, že dnešní děti mají často radši leckdy polopaticky řešené pohádky a přehršel triků,“ zamýšlí se Anička. Neznamená to však, že by nedala novinkám žádnou šanci, naopak se těší na novou štědrovečerní pohádku Klíč svatého Petra.