Článek
Tajenku sedmého zápasu vyřešil gól nejlepšího střelce Pražanů v play-off Michala Supa, a tak pohár určený mistru extraligy zvedl jako první nad hlavu slávistický kapitán Josef Beránek.
Jak dát gól fantómovi?
Vyprodaná Duhová aréna sice od úvodního vhazování hnala pardubický tým za vysněným titulem a zaplněné hlediště vytvářelo doslova ohlušující atmosféru, jenže Supova přesná trefa byla šokem a ranou do vazu domácích nadějí. "Hrát zezadu, dobře čistit prostor před branku a počkat si na chyby Pardubic. Spoléhali jsme na brejky, nakonec vyšla secvičená akce naší elitní lajny," líčil slávistický mladíček Petr Jaroš.
Rychleji než pardubičtí hráči se vzpamatovali diváci a při závěrečném náporu už nebylo slyšet vlastního slova, jenže Málek zůstával neprůstřelný. Nepomohlo ani když si domácí trenér Miloš Říha sundal sako i kravatu, jeho svěřenci účinný recept na slávistického fantóma prostě nenašli. Půldruhé minuty před koncem dokonce celá hala povstala, a tak sledovala zoufalou hru domácích bez brankáře.
V Edenu kolem půlnoci
Vyrovnání nepřišlo, a tak když zazněla siréna oznamující konec utkání, v podivném tichu vyletěly nahoru ruce všech slávistů a vzápětí se hráči sesypali na Málka, aby prožívali mistrovskou radost. Zkoprnělí diváci brzy začali skandovat Hoši, děkujem, to už ale slávisté nasazovali červené čepice určené jen vítězům extraligy 2002/03. Radost hostí ostře kontrastovala se smutkem domácích, pro něž stříbro bylo nenaplněním touhy.
Po lítém boji si mužstva podala na ledě ruce a než se v kabině hostí rozjela oslava titulu, už na ledě, částečně zasypaným perníky, se připíjelo šampaňským. Každý ze slávistů chtěl potěžkat téměř dvacetikilový pohár, zatímco trenér Vladimír Růžička už na chodbě tvrdil: "Jsem nadšen, jak mužstvo dokázalo pokořit Pardubice v jejich prostředí. Hráči uvěřili tomu, že v sedmém zápase se všechny předchozí výsledky mažou a šli s ohromným odhodláním a psychicky nezatíženi za titulem." Brankář Roman Málek se těsně před zápasem šel oholit, aby získal novou chuť do hry: "Byl to potřebný impuls a prosadili jsme se svým hokejem."
V šatně si šampióni zapalovali doutníky a vychutnávali si slastný pocit triumfu a byli tam hodně dlouho než se vydali na cestu do pražského Edenu, kde na ně kolem půlnoci čekali nejvěrnější fanoušci, aby se svými miláčky podělili o radost ze zlata.
