Článek
Pařížské testy odhalily v těle první Američanky, jež v historii světových šampionátů vyhrála běhy na 100 i 200 metrů, stimulant modafinil. Federace IAAF jej posléze zařadila do kategorie lehkých podpůrných prostředků a umožnila tak Whiteové dál startovat. Ztráta medailí však stále visí ve vzduchu.
Hektický týden
"Peklo. Peklo," ulevila si Whiteová po bruselském vítězství v čase 10,87, když se jí novináři tázali na to, jaký prožila týden. "Nebyla jsem schopná usnout. Pořád mi někdo volal, dostala jsem strašně moc faxů. Celé noci jsem protelefonovala, pořád jsem byla na nohách," líčila. "Neustále jsem si měřila krevní tlak a byl sakra vysoký. Taky jsem toho moc nenatrénovala. Dnes jsem měla první normální den - po osmi dnech jsem stála zase na dráze."
Ohledně svého případu prý už předala IAAF své stanovisko a ráda by měla do finále Grand Prix v Monaku o příštím víkendu jasno, zda přijde o světové medaile nebo ne. "Možnost ztráty medailí je to nejhorší. Nechci o tom přemýšlet, abych se nevcítila do situace, že všechno dobře dopadne a pak byla zklamaná," prozradila obavy o zachování titulů.
Pomohli diváci
Bruselské publikum před startem stovky přivítalo Whiteovou poměrně hlasitým potleskem. Sprinterka neskrývala, že ji reakce hlediště překvapila. "Uvítalo mne a já za to byla šťastná," přiznala pokorně atletka, jež před startem nervózně pomrkávala a líbala si ruce, než divákům při představovačce zamávala na výraz díků za příznivé přijetí.
"Myslela jsem, že na mne budou pískat nebo bučet a byla jsem na to skutečně připravená. Neudělali to, to mě hrozně povzbudilo do závodu," řekla Whiteová. V cíli pak zůstala jen dvě setiny za svým pařížským časem, který je jejím osobním rekordem.
