Článek
Nade vším si vítr pohrává s dokumenty, které nesou emblém Mezinárodního olympijského výboru, napsal o události list The New York Times. Čelní představitelé MOV si s Udajem dopisovali nehledě na to, na co dlouho upozorňovali bojovníci za lidská práva.
New York Times cituje několik dopisů, z nichž ani jeden nenese stopy toho, že by měl MOV v úmyslu se od iráckého režimu distancovat. Ruiny, z nichž vyčuhují prapodivné kovové konstrukce, pokrývají listiny s hesly jako "univerzální humanistické hodnoty" nebo "fair play".
Železná panna i elektrické šoky
List se vydal do sídla iráckého olympijského výboru v doprovodu někdejšího záložníka fotbalové reprezentace Habíba Džafera, jehož k tomuto místu vážou nepříjemné vzpomínky. Udaj si na šestatřicetiletého hráče zasedl kvůli jeho malému vzrůstu a s oblibou jej trestal za neúspěch všech. Džafer se prý ještě dnes otřásá hrůzou při vzpomínce na to, co si v budově olympijského výboru protrpěl.
"Jen projít tou vstupní branou je pro mě utrpení," citoval bývalého fotbalového reprezentanta The New York Times. "Téměř pokaždé, když mě sem předvolali, jsem věděl, že mě čeká trest a bolest," vzpomínal Džafer. "Podle vás je to minulost, ale můžete mi říct, kde teď Udaj je? Jak si můžete být jistí, že se nevrátí? Dokud je Saddám a jeho synové naživu, tak jsou nebezpeční," dodal.
V nechvalně proslulém podzemí budovy olympijského výboru byl objeven sarkofág vyrobený po vzoru středověké železné panny, jehož vnitřek byl vyplněn četnými bodci. Ty se sice někdo snažil odstranit, ale několik jich přesto v sarkofágu zůstalo. Na jiném místě v Bagdádu byl objeven ukrytý přístroj na elektrické šoky, o němž se zmiňovaly zprávy iráckého exilu jako o jednom z mučidel z olympijského výboru.