Článek
Kvalifikace se blíží ke svému vrcholu. Myslíte si, že by dvojzápas v Bělorusku a doma s Nizozemskem mohl už rozhodnout o přímém postupujícím i účastníkovi baráže?
Myslím si, že ano a dokonce to očekávám. Tohle si uvědomujeme všichni. Nálada s blížícím se prvním utkáním správně graduje. Je to klíčový dvojzápas a když získáme šest bodů, už nám postup nikdo nevezme.Moc nám záleží na dobrém výsledku a uděláme pro něj maximum.
Může podle vás být zápas v Minsku těžší než ten následující na Letné s hvězdným Nizozemskem?
Já bych ta dvě utkání takto neodděloval. Podle mne jsou svojí obtížností na stejné úrovni. Podcenit Bělorusko a myslet už teď jen na Nizozemsko by bylo vysloveně nebezpečné. Doma umějí být hodně nepříjemní. Kdyby nám to pak v Minsku nevyšlo, moc by nás to mrzelo.Musíme si ty dva zápasy v hlavně pěkně oddělit. Doma můžeme naopak spoléhat na podporu vyprodané Letné, i když se utkáme s fotbalově kvalitnějším soupeřem.
Máte nacvičené různé herní situace. Naposledy jste spolu hráli proti Moldavsku. Je obtížné po téměř třech měsících oživit tyto varianty?
Tohle mužstvo je na sebe dost zvyklé. Tahle pauza se určitě neprojeví, na tréninku to oživíme velice rychle. Hůř by se mohl projevit různý stupeň rozehranosti. Někteří kluci za sebou mají šest ligových kol a k tomu třeba i evropské poháry. Ti už jsou rozehraní, navyklí na zápasový rytmus. Dokonce se může ohlásit určitá únava. Jiní absolvovali první kolo a do správného rytmu se teprve dostávají. Každý zápas je ale jiný a záleží na momentální formě. Trenér Brückner dobře ví, jak na tom kdo je a podle toho mužstvo postaví.
V sobotu jste oslavil jedenatřicáté narozeniny, prozradíte, co jste dostal?
Od manželky dort, ten mám moc rád. Se spoluhráči jsme to nijak neoslavovali.
Změnil se Juventus nějak výrazně v letní přestávce?
Do každé formace přišel jeden kvalitní fotbalista. Do obrany přišel italský reprezentant Legrottag z Chieva, do zálohy Ghaňan Apiiah z Brescie a do útoku Miccoli z Perugie. Určitě jsme se posílili, ale jestli dokážeme zopakovat loňskou sezónu, to znamená vyhrát titul a probojovat se do finále Ligy mistrů, to si teď netroufnu odhadnout, i když je to naším cílem. Musíme to dokázat na hřišti.
Jak se vám zamlouvá základní skupina v Lize mistrů, v níž máte Galatasaray, San Sebastian a Olympiakos Pireus?
Je dost těžká, protože soupeři budou hodně nepříjemní především na svém trávníku. Venku by naopak tolik zlobit neměli. Bez ohledu na jejich jména z ní musíme postoupit.
Už vás přebolelo finále Ligy mistrů, v němž jste nemohl kvůli žlutým kartám nastoupit a Juventus prohrál s AC Milán?
Spíš jsem na to zapomněl, což je dobře. Začala nová sezóna a my jsme vyhráli hned první trofej - italský Superpohár. Zvítězili jsme vysoko i v prvním ligovém zápase nad Empoli. Start byl dobrý, hlavně, aby nám to vydrželo. Na konci uvidíme.
Minulá sezóna pro vás skončila s gloriolou, že jste pro Juventus nenahraditelný. Změnilo se něco na vašem postavení v mužstvu?
Jakápak gloriola. Snažím se dělat svoji práci co nejlépe. Chvála mě nijak nebere. Moje postavení je pořád stejné.
To vás ani nepotěší pocty jako je vyhlášení nejlepším záložníkem Ligy mistrů nebo skutečnost, že jste považován za jednoho ze žhavých kandidátů na Zlatý míč Evropy?
Samozřejmě taková ocenění potěší, ale fotbal je především kolektivní hra a já si úspěchů s mužstvem vážím víc.
Co se děje kolem nizozemské hvězdy Juventusu Edgara Davidse, že nehraje a není ani na lavičce?
Něco není v pořádku mezi ním a Juventusem, ale podrobnosti neznám. Měl být údajně prodán, ale on mi řekl, že chce zůstat. Fakt nevím. V každém případě je to vynikající hráč, kterého mužstvo potřebuje. Ve středové řadě odvádí vždycky obrovský kus práce. Skutečnost, že nehraje na něm ale nenechá žádné stopy. Patří k těm fotbalistům, kteří nepotřebují nijak zvlášť trénovat. Když děláme nějaké věci na fyzičku, tak s námi netrénuje, spíš jen s míčem. Už dobře ví, co potřebuje a pořád se udržuje v kondici, kterou má skutečně skvělou. Nemyslím, že by z toho pro nás plynula nějaká výhoda v utkání s Nizozemskem, že nehrál první ligový zápas. Určitě ale není zvyklý sedět na lavičce nebo na tribuně. Na druhou stranu, v kádru je nás pětadvacet, sedm hráčů musí na tribunu. Je to tvrdý boj o místo v základu, ale to je ve velkoklubu jako je Juventus naprosto normální.
