Článek
"Ke všemu to byl můj stý zápas v nejvyšší soutěži," pochlubil se pětadvacetiletý fotbalista dalším důvodem k oslavě. Na hřiště nastoupil po angíně 23 minut před koncem za stavu 1:1. A za dalších 12 minut se už radoval z vítězného gólu.
"Trenér Večeřa mi říkal, ať připravím šanci spoluhráčům anebo se sám trefím. Musel jsem ho přece poslechnout," usmíval se šťastně Švancara, který v létě zamířil zpět do Brna ze Slavie, avšak v minulé sezóně pomáhal k postupu do ligy Opavě.
Brno táhne za jeden provaz
Akci, po níž padla rozhodující branka, prý nacvičuje se spoluhráči na trénincích. "Soupeřovými obránci neustále bedlivě střežený Libor Došek se uchýlí s balónem na křídlo, čímž mi uvolní prostor před brankou. Míč mi předložil do šestnáctky skvěle, mně se ho navíc povedlo parádně trefit."
Podle Švancary má ovšem na čtvrté výhře Brna v řadě zásluhu celý tým. "Není důležité, že jsem tentokrát vstřelil vítězný gól já. Mužstvo je teď v obrovské pohodě, táhneme všichni za jeden provaz. Já jsem jen jedna jeho část."
Nosy nahoru nemají
Když Brňané inkasovali hned na začátku střetnutí od Žižkova gól, začalo téměř vzápětí zaplněné hlediště vyvolávat Švancaru z lavičky na hřiště. "Samozřejmě mi to udělalo velkou radost. Mnozí z diváků ale zřejmě ani netušili, že jsem byl dlouho nemocen. Kvůli tomu jsem teď na tom fyzicky dost mizerně. Delší úsek utkání bych ještě nezvládl. Věřím ovšem, že za týden v Liberci si už zahraju aspoň půlhodinu a po následné reprezentační pauze již budu moci nastupovat od začátku," naplánoval si.
Přestože se z nadšených tribun ozývalo po výhře nad Pražany skandování "Mistři, mistři!", Švancara zůstává i přes impozantní vstup do sezóny oběma nohama na zemi. "Pohled na tabulku nás pochopitelně těší, ale všichni si uvědomujeme, že soutěž se pořád teprve rozbíhá. Nosy nahoru tudíž nenosíme. To, že se nám letos tak daří, je první hmatatelný výsledek koncepční práce, kterou v Brně vedení klubu a trenér Večeřa před dvěma lety započali," myslí si.