Článek
"Kdyby to nevyšlo, přijdou ještě další mistrovství světa. Já doufám, že můj vrchol přijde ve dvaatřiceti letech," říká nevzrušeně osmadvacetiletý atlet před blížícím se bojem o zlato, které v jeho sbírce společně s tím olympijským ještě chybí. Kdyby jej získal, bude nesmrtelnou legendou českého sportu. Klání desetibojařů je v Paříži na programu už za čtrnáct dní.
Cíl pro Paříž? Dobře si zazávodit
Jen od středy do pátku si dal minulý týden oddech. Po předcházející přípravě ve francouzském horském středisku Font Romeo toho měl plné zuby. Ve výšce 1900 metrů nad mořem dřel do úmoru, aby měl chybějící světový titul konečně v kapse. Dělá pro něj maximum a trénink ho prý i hodně bavil.
"Tělo ale bylo po tom zápřahu opravdu hodně unavené, i v těch vedrech jsem makal naplno a to není nic moc. Musel jsem to ze sebe dostat. Nikam mimo město jsme s rodinou ale nejeli. Byli jsme v Praze a chodili na koupaliště," mluvil o třídenním volnu Šebrle, jenž již dříve označil mistrovství světa v Paříži a olympiádu příští rok v Aténách za dva vrcholy kariéry.
Teď však je z jeho slov znát, že to nechce nijak strašně dramatizovat. Nebo se mu napětí alespoň na pohled daří zamaskovat. Ví, že by si přemotivovaný nijak nepomohl a že s lehčí hlavou se závodí uvolněněji.
"Jasně že chci moc vyhrát, ale už mám také jiné priority. V přípravě jsem odvedl kus dobré práce a do Paříže si pojedu hlavně pěkně zazávodit," odhazuje od sebe tlaky veřejnosti otec v září již ročního syna Štěpána: "Nátlak si vůbec neberu. Dělám desetiboj pro sebe a pro rodinu."
Spíše pro běžce
Zázemí ve Francii nebylo podle Šebrleho žádná sláva. Stadión byl uzpůsoben spíš pro trénink běžců. Vždyť se tam český desetibojař také na oválu míjel třeba s britskou vytrvalkyní Radcliffovou nebo mosambickou půlkařkou Mutolaovou.
Perličkou bylo, když atlet Dukly Praha zjistil, že v areálu není kruh pro trénink vrhačských disciplín. Šebrle musel improvizovat a nouzově využít betonovou cyklistickou dráhu! "No, bylo to tam zkrátka trochu zašlý. Ale zase mi ve všem vyšli vstříc," vyzdvihuje ochotu tamních lidí.
V řídkém vzduchu ve výšce 1900 metrů nad mořem makal bez omezení a 'na krev'. A i když má za sebou přípravu i o tři sta metrů výše v Sieře Nevadě, tak tady se mu dýchalo úplně nejhůře. "Trénink směřovaný hodně do rychlosti byl opravdu ostrý. Kolikrát jsem se musel nadechnout několikrát strašně rychle za sebou, abych se neudusil. Prostě strašný," směje se.
Po průjmu osobák v kouli
S výsledky a celkovým pocitem z dřiny, která ho prý ovšem opravdu bavila, je ale spokojen. Teď je zvědav, co s ním odlišné soustředění udělá výkonnostně při závodě. S Afrikou nebo Tatrami se to prý ve Francii nedalo vůbec rovnat.
Až s odstupem pár dní, kdy se tělo plně zregeneruje, čeká, že výkony budou šplhat vzhůru. O víkendu přijde na řadu extraliga a pak závody v Bílině. Vše se tedy teprve uvidí, ale tréninkové výsledky jsou podle desetibojaře velmi slibné. "Překážky mám nejlepší za poslední dva roky. Cítím se na nich dobře technicky. I tyč mi jde slušně. Už se nebojím, neprobíhám jako dříve, kdy jsme trénovali s Tomášem. Skáču jeden skok za druhým a beru tvrdší tyče. Velkou zásluhu na tom má trenér Beran," vypočítává.
Je tedy vůbec nějaká disciplína, která mu ve Francii nešla? "Nepovedlo se jen to, že jsem dostal dva dny před odjezdem průjem. Naštěstí až takhle pozdě," zase žertuje. V horách běhal skvělé časy i na 60 metrů a po návratu domů si vrhl koulí 'osobáček'. "Dal jsem 15,60! To je paráda. Na mě je jakýkoli vrh přes patnáct metrů hodně," mne si ruce spokojeností.
Zvládl by víc bodů než v Ratingenu
Poslední desetiboj absolvoval už před měsícem v německém Ratingenu. Tam byl jeho bodový součet 8606. "Těžko říct, kolik by to bylo teď. Snad hodně. Ale určitě víc než v Ratingenu," je si jist. Předtím v rakouském Götzisu, kde před dvěma lety udělal 'devítitisícový' světový rekord, nastřádal 8807. "Já zkrátka doufám, že v Paříži to bude perfektní. Formu musím ještě doladit," uvádí svěřenec trenéra Dalibora Kupky.
Ať Šebrle chce, anebo ne, fanoušci od něj stejně čekají zlato. A když ne nejcennější kov, tak medaili. Když se mluví o prognózách a ambicích, stojí on v první řadě očekávání úspěchu! Až za ním je Jan Železný, pojede-li do Paříže. "Já si ale vůbec nepřipouštím, že bych měl vyhrát," tvrdí Šebrle.
Hlavně nedopadnout jako v Edmontonu
Ani neúspěch by jej prý nijak nezlomil, tedy pokud by to nebyla porážka vinou zranění. Tak jako před dvěma lety v Edmontonu. "To byla nejhorší prohra v kariéře. Nemohl jsem udělat vůbec nic. S tím jsem se těžce smiřoval. Když člověk má na medaili a porazí ho tělo, to je pro mě nejhorší porážka," vzpomíná na klání, kde získal třetí titul světového šampióna jeho bývalý tréninkový parťák Tomáš Dvořák.
Ten stále věří, že Šebrleho může porazit, i když v poslední době zažíval i vinou zranění výkonnostní pád. A světový rekordman Šebrle ho také nijak nepodceňuje: "Jasně, že s Tomášem počítám. Mým soupeřem rozhodně není jen Američan Pappas!"