Článek
Jste z druhého místa zklamán?
Spíš jsem trochu rozpolcený, medaile měla být zlatá, ale na druhou stranu můžu být vzhledem k vývoji závodu spokojen. Forma nebyla ideální. Běhy byly tragické, ale vrhy zase excelentní. Byla to dramatická soutěž, i když výsledek nebyl nejlepší.
Za jak dlouho vás to mírné zklamání přejde?
Zahojí se to až když získám zlato na šampionátu v Helsinkách za dva roky. Nebo už příští rok v Aténách.
Co vám po závodě řekla manželka Eva s vaším otcem?
Eva tvrdila, že stříbro je taky fajn, táta pogratuloval.
Chystáte oslavy?
Určitě, ale hned asi ne, jsem vyřízenej. Asi půjdu před závodem opít Honzu Železného (smích).
Myslel jste ještě před poslední disciplínou v útok na zlato?
Vsadil jsem všechnu na jednu kartu, chtěl jsem patnáctistovku zaběhnout za 4:20, ale nasadil jsem moc vysoké tempo. Pappase jsem sledoval na velkoplošné obrazovce. Od rána mě bolely nohy.
Sledoval jste i jeho počínání v oštěpu?
Ne, šel jsem spát a jeho výkon jsem se dozvěděl cestou na záchod. Čekal jsem, že hodí slušně, viděl jsem ho při rozhazování.
Desetiboj se pro vás vyvíjel dost netradičně. V poslední době jste zvyklý na vedení od začátku soutěže a tady jste musel útočil ze zadních pozic...
Nečekal jsem, že se závod bude takhle vyvíjet. Kdybych nepodělal třeba tu dálku a jeden ten pokus dobře trefil, asi by to vypadalo jinak.
Štěstí vám zrovna nepřálo...
Co můžu dělat. Doufám, že na olympiádě v Aténách to bude v tomhle směru daleko lepší. Hrozně mrzí ten přešlap v oštěpu. Ten mě možná stál zlato. Jednou hodím pomalu jak Železný, teda spíš Železňáček a neustojím to. Ale zas mě potěšilo, že dokážu tak daleko hodit.
Ovlivnily váš výkon zdravotní potíže?
Já o nich nikdy moc nemluvím. Od syna jsem chytil virózu, ale připraven jsem byl dobře. Po návratu domů půjdu v Praze na vyšetření a pokud budu v pořádku, možná ještě půjdu vícebojařskou Grand Prix v Talence. Halovou sezónu nevynechám, ale nebudu na ní klást takový důraz.
