Šampiónka Navrátilová běhá častěji na záchod

"Nenechte se limitovat věkem, ať již děláte cokoliv. Míček, s kterým já hraju, také neví, kolik je mi let," vzkázala do světa nejlepší tenistka všech dob narozená v Československu, když ve finále se spoluhráčem z Indie Leanderem Paesem lehce přehráli izraelsko-ruský pár Ram, Rodionovová.

Byl to její čtvrtý titul v londýnském mixu. Během svých pětadvaceti wimbledonských účastí nastřádala i devět titulů v singlu a sedm v ženském deblu. A světe, div se, s dřevěnou raketou v ruce zde debutovala v roce 1973, kdy turnaj vyhrál Jan Kodeš a kdy ani jeden z letošních finalistů dvouher ještě nebyl na světě!

Devatenáctý titul v All England Clubu získala v roce 1995, aby až nyní vyrovnala rekord Billie-Jean Kingové v počtu triumfů na nejproslulejším turnaji a stala se jeho nejstarší vítězkou v historii. "Vždy jsem chtěla být spíš nejmladší vítězkou. Teď mám ale tolik ohlasů, jak lidi mé úspěchy inspirují. To mě žene vpřed. Píší mi, že nemohou uvěřit tomu, co jsem v tomto věku dokázala. A že sami také budou dělat víc... Vážně nehraji kvůli překonávání rekordů. Přísahám Bohu," ujišťovala Navrátilová všechny opakovaně.

Když na centrálním dvorci pozvedla pohár, zaplněné tribuny povstaly a potlesk nebral konce. Všichni jí fandili, Angličané legendy milují jako nikdo. A Navrátilová je jejich hlavním symbolem. "Wimbledon bude mou součástí, dokud nezemřu," pravila.

Snad každý si v neděli přál, aby přijela i za rok. Ukázat svůj jedinečný styl hry, přehled, který díky jejím zkušenostem nikdo mít nemůže, a překonávat další mety - to diváci chtějí. Vidět ji vyhrát pojednadvacáté Wimbledon, a aby se třeba ještě pokusila smazat z historie prvenství Australanky Margaret Courtové co do počtu zisku grandslamových titulů. Courtová jich má dvaašedesát, Navrátilová o čtyři méně.

"Nevím, co přinese další rok. Chci dohrát tuto sezónu a pak uvidím, co řekne mé srdce. Opravdu vám teď nemohu říct, jestli budu hrát, anebo ne," odmítala opakovaný dotaz.

Ani o rekord Courtové tenisové legendě nejde. "Kdybych ho tolik chtěla, nikdy bych přece nepřestala hrát alespoň debly a mixy. Já prostě hrát nechtěla, myslela jsem, že už nikdy neudeřím do míčku a budu šťastná," připomněla, že v 1994 na Turnaji mistryň ukončila svou kariéru ve dvouhrách. Pak ještě vyhrála zmiňovaný mix ve Wimbledonu, ale poté již až do roku 2000 žila v domnění, že její kariéra je definitivně u konce.

Dnes však její pohádkový příběh nabírá znovu úchvatné obrátky. Kromě dvou grandslamových titulů si připsala letos i čtyři další tituly ve čtyřhře. Paese, s kterým vyhrála bez ztráty jediného setu už lednové Australian Open, označila za nejlepšího možného partnera a teď se chystají dobýt i US Open. "Loni jsme tam vyřadili první nasazené, ale prohráli ve druhém kole. Ale i při porážce jsme se skvěle pobavili, funguje to mezi námi báječně. Nejlepší věc, která se mi povedla, bylo to, že jsme se dali dohromady."

S fyzičkou Navrátilová nemá problém, stále se totiž intenzívně připravuje, stejně tak zvládne milimetrově přesný volej, se smíchem však odpovídala na dotaz, proč v průběhu semifinále i finále chvátala vždy po prvním setu z dvorce.

"To víte, jsem už starší člověk a musím častěji na záchod," vykládala. "Když mi bylo dvacet, nikdy se mi to nestalo. Po třicítce to začalo a dnes už to musí být hodně rychlé utkání, abych to vydržela. Ale stejně: věk není žádný limit."