Článek
V této sestavě obrana vstoupila do kvalifikace ME a pokud nedojde ke zranění či vykartování někoho ze zmíněných borců, není důvod ke změnám. Když by se tak stalo, role krajních beků jsou schopni se zhostit Jiránek či Fukal, ve středu může hrát Hübschman. A pak jsou tu další čekatelé z širšího kádru národního týmu.
"Všichni ti čtyři jsou teď velmi dobří, sehráli se spolu. Navíc ta obrana jako taková se musí hrát pořád stejně, moc nových věcí se v tom vymýšlet nedá," řekl Brückner před sobotní kvalifikační bitvou na stadiónu De Kuip. "Ale není to zas jen o těch čtyřech vzadu, obrannou fázi musí zvládnout celé mužstvo. Od Kollera až po toho posledního."
Marek Jankulovski, hráč italského Udine si pochvaluje sehranost defenzívní čtveřice: "Rozumíme si, hrajeme společně dlouho." Reprezentace v loňské sezóně odehrála celkem deset utkání.
Ze šestice obránců, kteří jsou v nominaci na dvojzápas s Nizozemskem a Rakouskem nastoupil Ujfaluši v osmi utkáních, Grygera, Hübschman a Bolf v šesti, Jankulovski v pěti, jen Jiránek ve třech. Ten jediný nehrál ve vítězném utkání ve Francii, zbývající pětice u senzačního vítězství nechyběla, i když v případě Hübschmana šlo jen o 13 minut na hřišti.
Jankulovski s hendikepem
"Myslím, že zejména ve Francii nám to docela vyšlo. Tam se nepodaří vyhrát každému," cení si posledního triumfu René Bolf, zadák Ostravy. Zdeněk Grygera, obránce Sparty, je stejného mínění: "Nemyslím, že je potřeba něco měnit, ale samozřejmě záleží na trenérovi, jak sestavu poskládá, na jeho záměrech, i vzhledem k typům hráčů protivníka."
Jistou nevýhodou české obrany může být nízký věk. Věkový průměr šestice zadáků je čtyřiadvacet let. "Je to relativní, vždyť spolu hrajeme už dlouho. Navíc zkušenosti získáme jen na hřišti," míní Jankulovski.
On jediný má navíc jistý hendikep. V Udine operuje na krajích zálohy nebo někdy dokonce na postu staženého útočníka. Jeho role v klubu jeho hodně ofenzívní. "Člověk má v obraně větší odpovědnost. V záloze není ztráta míče tak citelná, ale tady už za mnou nikdo není. Teď už si však v nároďáku dovolím více, než když jsem za trenéra Chovance začínal, zabydlel jsem se," vypráví Jankulovski.
Spoluhráči plní v klubech prakticky totožné role jako v národním týmu. Grygera nastupuje vpravo, Bolf hraje pravého středního obránce, Ujfaluši levého středního: "Dříve jsem různě pendloval, ale teď posledního půl roku tak hraji, je to můj post. Cítím se tam nejlépe. Je to výhoda, že úkoly mám zažité z klubu," říká Ujfaluši.
Aby Jankulovski dokumentoval, že všechno už klape mnohem lépe, než když byl v národním dresu benjamínkem, připomíná mnohé ofenzívní výpady. "Jsem v obraně druhým rokem, s každým tréninkem narůstá jistota nás všech. Vím, kdy mohu dopředu a kluci mě zvládnou zajistit, a kdy je potřeba zůstat," líčí Jankulovski a připomíná, že s Ujfalušim i Grygerou hrál už v jednadvacítce a s Bolfem dokonce v Ostravě.
Útočná esa je neděsí
V útoku Nizozemska se třpytí velké hvězdy. Jména van Nistelrooije, Makaaye, Kluiverta, van Hooijdonka či Hasselbainka nahánějí doslova hrůzu. "Zejména van Nistelrooij střílí v Manchesteru gól za gólem, tam to hrají všichni na něj, v nároďáku se ta síla rozkládá na víc hráčů. Ale nervózní nejsem, máme taky hvězdy," míní Bolf.
Receptem je podle obránců včasné přistupování. "Nedat jim prostor, zdvojovat je. Trenér určitě něco vymyslí," říká Grygera. "Jsou to esa, ale nejhorší by bylo jít na hřiště se strachem. Respekt je určitě na místě, ale zbytečné obavy nemáme," říká Jankulovski a ostatní přitakávají.
