Článek
Přesto cítí, že se to každým rozbruslením zlepšuje. "Potřebuji co nejvíc trénovat a hrát, abych si zvykl. Hokej je všude stejný, ovšem třeba bez ofsajdu na červené hraji vůbec poprvé," uvědomuje si a dává dobrý pozor, aby mu nezůstal hráč za zády ve středním pásmu. "Není ani snadné rychle si zvyknout na širší kluziště, ale snažím se hrát tak, aby mi kolem mantinelu nikdo neujel."
Se Suglobovovou vizitkou v obličeji
V reprezentačním dresu zatím stihl pouze zmíněný zápas v Trenčíně a 28 minut proti Rusům. "Při premiéře jsem nebyl v pohodě a trápil se, v neděli v Budějovicích to bylo už lepší. Jasně, že bych raději hrál utkání až do konce, ale co jsem měl dělat. Rusové měli pořád hokejky nahoře, museli jsme se bránit," vypráví a v obličeji má znatelné stopy pěstní výměny se Suglobovem.
"Vůbec nevím, kdo to byl. Nejel jsem se s ním prát, chtěl jsem ho pouze odtáhnout ze šarvátky, ale bylo to jako se ženskou. Nejprve vůbec neshodil rukavice a pořádně mě poškrábal, tak jsem mu pár ran naložil," tvrdí.
Nestihl si ani uvědomit, že po sundání rukavic v bitce se soupeřem automaticky následuje trest do konce zápasu. "Na mistrovství světa se do takové akce určitě nepustím, hokejista je přece nejplatnější na ledě," říká obránce, jemuž nevadilo, že reprezentační kouč točil sedm obránců, takže nastupoval pokaždé s někým jiným. "Jsem na to zvyklý z NHL, tam je ve střídání ještě větší chaos."
Spoluhráče příliš neznal
Za oceán zamířil už v devatenácti, po dvou letech na farmě se prosadil do mužstva Anaheimu, ale v Česku se na něj postupně zapomínalo. Ani Trnka, který si v Kalifornii vzal za ženu Australanku, neznal řadu spoluhráčů.
"Museli jsme se nejprve navzájem představit, i když s kluky, proti kterým hraji v NHL, se pravidelně pozdravíme. Víc jsem ale znal jen Špačka a Straku, kteří jsou z Plzně jako já a také brankáře Vokouna, s nímž jsem kdysi hrál na MS dvacetiletých. Šance jet na šampionát si hrozně vážím. Samozřejmě se tam nespokojím se čtvrtým místem, chci vyhrát," má jasno.
Absence v bojích o Stanleyův pohár mrzí
Když byl letos těsně před koncem přestupního termínu v NHL vyměněn z Anaheimu na Floridu, tušil, že má šanci hrát víc, ale bylo mu líto, že opouští mužstvo s naději bojovat o Stanleyův pohár.
"Mančaft, ve kterém jsem byl léta, pak skutečně postoupil do play off, ale já musel sezónu dohrát za Floridu. Po hokejové stránce si ale stěžovat nemohu. Hrál jsem docela dost, poskytli mi možnost, jakou jsem v Anaheimu neměl."
Porozuměl i kontroverznímu trenéru Keenanovi. "Florida má nové mužstvo, znovu si tedy procházím stejnou fází, jako třeba před dvěma lety s Mighty Ducks."
Vyřazení Detroitu tolik nepřekvapilo
Senzačním postupem Anaheimu přes Detroit nebyl až tak překvapen. "Jak jsem mužstvo zdálky sledoval, zdálo se mi, že má velkou šanci Detroit udělat. Zejména Giguere chytá skvěle. Klukům pořád fandím a jsem rád, že soupeři oplatili, co nám provedl, když jsme byli v play off naposledy. Tehdy to bylo také jen na čtyři zápasy, ale s opačným výsledkem," vypočítává.
"Teď, když Anaheim po prvním kole nabral sebevědomí, budou to mít soupeři proti němu hodně těžké. Může se dostat hodně daleko a klidně se postarat o podobné překvapení jako před rokem na Východě mužstvo Caroliny postupem do finále," uvažuje Trnka, který by se jednou po skončení kariéry rád vrátil domů do Plzně.
