Článek
Sezóna v Anglii už začala. Proč jste přiletěl domů?
Po operaci menisku, kterou jsem absolvoval začátkem července po soustředění v Rakousku, jsem uspěchal návrat, začal předčasně s tréninkem a v důsledku toho se mi ztenčila chrupavka v koleně. Trenér mi říkal, že je lepší teď oželet pár týdnů, než abych měl problémy v budoucnosti. A to je pro mě nejdůležitější, nechci si zkomplikovat kariéru.
Nelitujete, že zrovna nyní, když se v klubu rozkoukáváte, přišel takový výpadek?
Pochopitelně mě to mrzí. Cítím se v pohodě, ale jak jsem říkal, raději teď obětuji pár týdnů a dám se do pořádku, než abych měl později opakované problémy.
Jak dlouho v Česku zůstanete?
Měsíc, možná šest týdnů. Trenér Wenger mi umožnil absolvovat rehabilitaci doma. Dostal jsem individuální tréninkový plán. Budu hodně jezdit na kole a chodit plavat. Nesmím běhat, to v přípravě zahrnuté nemám.
Už jste se v Londýně zabydlel?
Je to v pohodě. Bydlím v domě, kde se usídlil ještě jeden Francouz, který k nám přestoupil z Caen. Chodíme společně na večeře. Ani s angličtinou nemám problémy. Za dobu, co v Arsenalu jsem, je znát velký pokrok. Asi mám výhodu, že jsem v klubu jediný Čech, a tak se musím spolehnout sám na sebe. Mluvil jsem třeba s bývalým spoluhráčem Svěrkošem, který hraje v Mönchengladbachu, a ten když něco potřebuje, tak se obrátí na Ulicha.
Jak jste se adaptoval v týmu?
Pořád jsem trénoval s prvním mužstvem, což je obrovský přínos. Každý trénink je pro mě obrovská škola. Skutečnost, že mohu sledovat takové borce jako Pirese, Henryho či Vieiru, je velkým přínosem. Rozhodně se mám v čem zlepšovat. Ve všech směrech.
Překvapilo vás něco?
Nemyslím. Snad jen, že každý, kdo přijde do kabiny, podá všem ostatním ruku. Je to tak před každým tréninkem. Doma jsme to odbyli pozdravem.
