Článek
Jak došlo k vaší středeční havárii?
"Jeli jsme hodně rychle. Doháněli jsme ztrátu z úterý a v té době jsme se pohybovali na druhém místě mezi kamióny. Najel jsem na dunu a normálně skočil. Jenže při dopadu se auto zapíchlo a udělali jsme čtyři nebo pět kotrmelců. Naštěstí jsme zůstali stát na kolech. Upadlo nám levé přední kolo, ale jestli se to stalo ještě ve vzduchu nebo při dopadu, to nevím. Faktem je, že vůz dostal už před tím pár pěkných nárazů. Žádný však nebyl nijak mimořádný, abychom kvůli tomu zastavili a kontrolovali kola."
Na co jste při letu vzduchem myslel?
"Máte sice pocit, že to trvá nekonečně dlouho, ale nestihnete myslet na nic konkrétního. Hlavou vám letí všechno možné. Jen čekáte, až to skončí a doufáte, že dobře. Nic jiného dělat nemůžete."
Když se let zastavil, co jste dělali?
"V prvních okamžicích to byl šok. Snažil jsem si uvědomit, co se vlastně stalo a jestli jsou kluci v kabině, Josef Kalina a Petr Hamerla celí. Pak jsme se snažili dostat ven, ale nešlo to. Dveře se nedaly otevřít. Naštěstí u nás byli velice rychle pořadatelé a lékaři, kteří nás ihned pořádně prohlédli. NIkdo z nás nebyl naštěstí vážně zraněn. To považuji za obrovské štěstí."
To vás ani nic nebolí?
"Ale bolí, úplně celé tělo, protože jsme samozřejmě potlučení a odření od bezpečnostních pásů. Hlavní je, že jsme živí a bez zlomenin nebo vnitřních zranění."
Zažil jste někdy něco podobného?
"Za šestnáct let na Dakaru to byla moje první havárie a musím dodat, že nejhorší v mém životě. Pár kolizí jsem zažil, ale oproti téhle to nebylo nic."
Jak jste se dostali do Sabhy?
"Odvezl nás tam jiný kamión. Ten náš zůstal na místě havárie. Měli v něm svoje věci i motocyklisté Macháček a Bražina, takže zůstali bez spacáků, stanů a dalších věcí."
Co teď budete dělat?
"Už samozřejmě děláme. Náš doprovodná kamión vedený Bedřichem Sklenovským vyrazil na místo havárie, aby zjistil, co se dá s naší tatrovkou dělat. Dovedla nás tolikrát vítězně do cíle, nechceme ji nechat v poušti. Uděláme maximum, abychom ji zprovoznili. Jakmile by Sklenovský zavolal, že to půjde, pojedeme za ním. Organizujeme přepravu domů. Musíme dostat auto na nějakou komunikaci a dojet s ním do Alexandrie, odkud popluje konvoj zpět do Evropy."
A když se nepodaří auto zprovoznit...
"To nechci připustit a spekulovat, co potom. Jsem optimista. Věřím, že když jsme ty hrůzostrašné kotrmelce v autě přižili, zachráníme i naši tatru."
