Článek
Až se nejlepším českým pětibojařům sejdou zdraví i forma v jednom závodě, mohou stupně vítězů vypadat jako při mistrovství republiky. "Jsme vyrovnaní. Na velkých závodech se vždycky najde někdo, kdo úspěšně složí všech pět disciplín," tvrdil Michalík, pro nějž přechod do vyšší věkové kategorie nebyl příliš problematický.
Rezervy má v běhu
V juniorech před dvěma roky získal světový primát, v neděli mu k seniorskému titulu chybělo šest set metrů. "Už před startem se ale dalo spočítat, že mě Němec Walther a Švéd Johansson dotáhnou. Oba jsou mnohem lepší běžci než já," uznal Michalík, který se po šermu ujal vedení, ale ani ze třetího místa smutný nebyl. "Výborně se mi sešly všechny disciplíny. Na co jsem sáhl, to mi vyšlo," říkal unaveným hlasem třiadvacetiletý závodník.
Po příletu do Prahy ho vítal i tatínek, plavecký trenér, který ho k modernímu pětiboji přivedl. "Žádnou disciplínu nepreferuji. Všechno do sebe zapadá, to je na pětiboji hezké," vyprávěl Michalík. Ví ale, že především v běhu má ještě velké rezervy. "Zatím hledám způsob, jak se přiblížit těm nejlepším," vysvětloval. Když vybíhal na tříkilometrovou trať, měl náskok dvaadevadesáti bodů, v přepočtu třiadvaceti vteřin...
V průběhu šampionátu absolvoval hned tři závody - štafety, kvalifikaci a finále. Takový zápřah mu ale paradoxně pomohl. "Zvykl jsem si na obrovská vedra. Vždyť třeba střelba se konala v hale, kde bylo asi padesát stupňů," popisoval pětibojař, který byl společně s Martinem Dvořákem a Ondřejem Křivským ještě čtvrtý ve štafetě.
Atény už jsou jisté
Po životním úspěchu prakticky nespal. Odjezd na pondělní ranní spoj z Boloně měla česká výprava z Pesara naplánována na půl třetí ráno, ale nikdo pro ni nedorazil. "Tak jsme po hodinách čekání kolem páté zavolali taxíky a vyrazili na letiště po vlastní ose," usmíval se už Michalík selhání italských organizátorů.
Na oslavy po návratu z Itálie neměl zatím náladu. "Asi až po sezóně," použil otřepanou větičku úspěšných sportovců. "Ještě bych se rád ukázal v Ústí nad Labem při mistrovství Evropy, pak přijde armádní mistrovství světa na Sicílii a konečně i finále Světového poháru v Řecku." Přitom primární cíl si už splnil. Po patnácti letech od účasti Milana Kadlece v Soulu 1988 se Michalík jako první z českých pětibojařů probojoval na olympiádu do Atén.