Článek
"Víte, že jinak nemám ve zvyku dělat tajnosti, ale tohle na mně nechtějte," dodal ještě. Ani známka zloby v okamžiku, když vzápětí dostal v podstatě tutéž otázku, jen jinak formulovanou. "Rozčílit se umím, ale to je skutečně velmi vzácný jev a ne zrovna příjemný," říká s odzbrojujícím úsměvem.
Chce být u porodu
Když se řeč otočí na blížící se rodinnou událost, viditelně pookřeje. "Narození dítěte čekáme kolem 20. července. To už budeme v Německu a Hedvika bude rodit tam. Chci k porodu a pokud se nic nestane, mělo by se mi tohle přání splnit. S Borussií Dortmund začínáme přípravu už 30. června. Měli bychom být doma i z úvodního soustředění. Nechtěli jsme, aby Hedvika rodila v Čechách, třeba bychom se pak víc než měsíc neviděli a já chci být v této době s rodinou. Moc se na to těším," přiznal budoucí otec.
Vůbec si nedělá starosti, jestli se narodí následník rodu Kollerů nebo prvorozenou bude dcera. "To není podstatné, fakt nepřemýšlím o tom, jestli bych raději syna nebo dceru. Necháváme tomu volný průběh. Přeji si jediné, hlavně aby Hedvika a dítě byli zdraví," říká s nezastíraným přáním v hlase.
Zatím ani nepřemýšlejí, jestli alespoň na první týdny nepovolají babičky. Svatba? "Zatím není na pořadu dne a pro život to není přeci to nejdůležitější," hlesne fotbalista, ale výhledově manželský svazek rozhodně nezavrhuje. Prvorozený potomek také nebude zřejmě poslední.
Doma je doma
O zahraniční dovolené se u Kollerů letos také nemluví. "Hedvika teď potřebuje klid, prostředí, v němž se cítí dobře a v němž je obklopena lidmi, které má ráda a oni ji. Doma je zkrátka doma. Nemáme potřebu nikam letos jezdit. Navíc dovolená je vzhledem k reprezentačním povinnostem krátká, ale to si nestěžuji. Na srazy národního mužstva jezdím velmi rád, proto jsem tady i nyní, i když bych se mohl vymluvit na pooperační stav," říkal přesvědčivě.
Volné dny po návratu z Německa trávili střídavě v Jablonci, odkud je Hedvika, Smetanově Lhotě, v níž bydlí Janovi rodiče, a v Praze, kde mají společný domov.
"Samozřejmě jsme navštívili i přátele a oni nás. To by také nebylo dobré, jen sedět mezi čtyřmi stěnami. V Čechách je nám nejlépe a sem se také vrátíme. Dortmund skutečně považuji za svoji poslední velkou štaci. Je mi třicet, takže pomalu musím přemýšlet o závěru kariéry. Rozhodně ale v této době neuvažuji, jestli budu ještě v Čechách hrát. Do fotbalového důchodu se ještě nechystám," odmítl myšlenku na závěr kariéry.
Chce ve středu hrát
Po deseti dnech nečinnosti si v pátek zatrénoval poprvé. "Bylo to zpočátku opatrné, to je pochopitelné. Ale s každým tréninkem se situace lepšila. V těch vynuceně volných dnech jsem si alespoň stihl vyřídit úřední záležitosti, na které nebyl přes rok čas. Tréninkové manko nebylo tak velké, abych zápas nebo jeho podstatnou část nezvládl. Pravdou je, že zkušenosti s tak dlouhou přestávkou nemám. Nikdy jsem nebyl vážně zraněn. Pokud bych se necítil, jsme domluveni s trenérem Brücknerem, že mě nepostaví, ale já jsem optimista. Operované místo je dobře chráněné, ale určité riziko samozřejmě vždycky existuje," rozhovořil se Koller o svojí touze nastoupit do středečního kvalifikačního zápasu proti Moldavsku.
Letos nastřílel v bundeslize třináct branek. Trefoval se i v Lize mistrů, dokonce dvakrát do sítě Realu Madrid, ale Borussia přesto vypadla v osmifinálové skupině. Nakonec ji utekl nejen domácí titul, který obhajovala, ale i druhé místo, zaručující přímý postup do Ligy mistrů.
"Tuhle sezónu jsme nezvládli dobře. O to víc si přeji jaro zakončit vítězstvím nad Moldavskem. Nebude to lehké, oni to proti nám moc neotevřou, ale vyhrát musíme. Každý zápas v kvalifikaci je důležitý. Pokud neklopýtneme my ani Nizozemci, bude se o vítězi skupiny a přímém postupujícím rozhodovat v Praze ve vzájemném zápase. Bylo by skvělé, kdybychom si postup zajistili výhrou na Letné," prozradil Jan Koller na závěr našeho povídání svoje velké fotbalové přání.
