Článek
I když patří mezi nejlépe hodnocené brankáře a je jedním z nepostradatelných hráčů Rennes, klub s předsezónními pohárovými ambicemi hraje na opačném konci tabulky.
"Je to realita. Prvních deset zápasů pod starým trenérem, to byla síla. Teď sice hrajeme o dvě stě procent líp v obraně, ale naším největším problémem je koncovka," přiznává Čech.
Média Čecha chválí
Potvrdilo se to i v sobotu, kdy Rennes hrálo klíčový duel v Ajacciu. Prohrálo 0:1. "Byl to zápas o šest bodů, oni byli v tabulce ještě za námi, ale teď už se na nás bodově dotáhli. Jsme tam namočení, musíme zabrat," uvědomuje si. Do konce ligy zbývá sedm kol.
Kdyby v Rennes nechytal český gólman, těch bodů by asi měli ještě méně. Patří k oporám a projevuje se to i v hodnocení francouzských médií. "Člověka to samozřejmě těší. Aspoň vidí, že ta práce není zbytečná. Ale snažím se to brát s rezervou. Důležité je, aby byl spokojený trenér, klub, a to snad pořád platí," říká.
"Pravda je, že jsem párkrát zápas vychytal, ale to se ode mě čekalo. Před sezónou mě koupili jako nejdražší posilu a věřili, že budu podávat dobré výkony," zamýšlí se 20letý brankář.
Zkušenosti k nezaplacení
I když Rennes zrovna neválí jako z partesu, bývalý gólman Sparty cítí, že jde nahoru. "Myslím, že rozdíl mezi Čechem z minulé sezóny a z této je docela veliký. Angažmá ve Francii mi hodně pomohlo, člověk sbírá spoustu zkušeností. Fotbalových i jiných. Třeba mně hrozně zvedlo sebevědomí, že jsem se rychle adaptoval v cizím prostředí," prozrazuje.
Šlo to i proto, že je celkem talent na řeči. "Ve škole jsem se učil angličtinu a němčinu, ale s francouzštinou jsem se taky vypořádal docela rychle. Chtěl jsem to zvládnout, abych tam mohl fungovat v běžném životě. Neumím sice ještě úplně všechno, ale třeba rozhovorů už jsem dělal dost. Když se do toho nějak nezamotám, je to v pohodě," popisuje boj s cizí řečí.
Říká, že nejdůležitější je, aby se člověk chtěl učit a nedělal to s odporem. "Mě to strašně baví a i když už se docela slušně domluvím, dál se učím, i když mě nikdo z klubu nenutí. V Rennes je taková jazykovka pro cizince a s přítelkyní tam máme individuální kurz. Chci umět francouzštinu dokonale."
Jiný kraj - jiný mrav
Dá se říct, že už si oba zvykli na tamní mentalitu, s čímž byly ze začátku trochu problémy. "Třeba v jídle. Na to si Francouzi vždycky udělají čas. Já byl zvyklý to do sebe naházet za chvilku a pak jsem třeba dvacet minut čekal, až poslední z mužstva dojí. Teprve pak přinesli další chod. Oni si na tohle potrpí - předkrm, hlavní jídlo, dezert, nakonec kafe. Když jdete do restaurace na jídlo, musíte si na to rezervovat aspoň dvě hodiny," prozrazuje Čech.
"U nás se vždycky říkalo: nemluv u jídla. Jenže ve Francii je to pravý opak. Diskutují při tom o všem možném, na všechno prostě mají dost času..."
Horší už to bylo s vínem, které k Francii neodmyslitelně patří. Petr přiznává, že vinař nikdy nebyl a pořád ještě není. "Na rozdíl od přítelkyně, která víno miluje."
Přítelkyně se připravuje na šampionát v aerobiku
"Pořád vybíráme nové a nové druhy, ale poprvé mi víno chutnalo až nedávno na návštěvě u známých," přiznal Čech. "Ten pán dělá distributora vín a tohle byla značka, která se na krámě neprodává. Ne, že by to byl nějaký super archív za balík peněz, ale dá se jen koupit od něj nebo objednat. Je fakt moc dobré a chutná i mně. To je co říct."
Čech bez okolků přiznává, že už se naučili žít v cizí zemi, našli si tam spoustu nových přátel. I třeba ve fitcentru, kde jeho přítelkyně Martina cvičí sportovní aerobik. "Ona to dělala už v Praze a tady asi hodinu od Rennes našla v klubu trenérku, se kterou se teď připravuje na květnové mistrovství Francie," říká brankář.
A hned dodává na vysvětlenou: "Sice ve Francii žijeme jen něco přes půl roku, ale i když nemá francouzský pas, dali jí výjimku. Oba jsme si i tady našli to svoje a někdy se doma sotva potkáme," usmívá se.
