Článek
V nedávné olomoucké kanonádě proti Moldavsku sice nefiguroval mezi střelci, zato druhá branka padla z penalty po faulu na něho a svojí rychlostí dělal průvan v soupeřově obraně a obětavě připravoval šance spoluhráčům.
"Kdo by nechtěl hrát od začátku, já jsem v to proti Moldavsku doufal, ale nakonec jsem musel být rád, že mě trenér poslal na hřiště a mohl jsem přispět k brankám v závěru," tvrdí 21letý odchovanec Baníku Ostrava
Kouč se jeho naštvání usmívá. "Není nic lepšího, než když posíláte do boje zdravě naštvaného a nabuzeného fotbalistu. Milan má jednu obrovskou přednost. Umí se bleskově dostat do zápasu, což některým hráčům trvá déle. On vyběhne na trávník a v příští minutě už se řítí na branku, takže obrana soupeře kolikrát sotva stačí postřehnout, že proti sobě má čerstvého a gólově hladového rychlíka," říká Brückner.
Sezóna jako hrom
Na konci minulé sezóny Baroš přijel po půlročním působení v Liverpoolu rozpačitý. Moc toho neodehrál, zvykal si na prostředí, učil se jazyk a usilovně trénoval, aby kouče Houlliera přesvědčil, že už má na to, aby hrál pravidelně.
"Tenkrát se mi honily hlavou všelijaké myšlenky. Pořád jsem přesvědčoval sám sebe, že můj čas přijde, ale nebylo to lehké, když jsem dostával jen lístky na tribunu. Ještě že jsem byl v Anglii s přítelkyní, protože kolikrát to bylo k uzoufání. Hodně mi pomohli i Patrik Berger s Vláďou Šmicrem. Přesto jsem se bál, aby mě nakonec z Liverpoolu neposlali jinam," zavzpomíná Baroš.
Letos v létě se už vracel domů jako hvězda. "Na podzim se to změnilo, začal jsem víc hrát a dával jsem góly. U Houlliera však nemůžete nikdy říct, že máte místo jisté, pokud se nejmenujete Owen. On sestavou hodně točí, někdy se to člověku zdá až nepochopitelné, ale zahrál jsem si podstatně víc, což je pro mne důležité. Pochopil jsem, že se mnou kouč počítá. Bohužel z pohledu klubu nám sezóna nevyšla. Místo titulu, na který jsme útočili někdy v půlce sezóny, z toho zbyl marný boj o kvalifikaci pro Ligu mistrů," ohlíží se za právě skončenou sezónou Baroš.
Hurá na Evropu
Před rokem byl členem týmu, který vyhrál mistrovství Evropy do jedenadvaceti let. Dnes je stálicí mužstva, které neochvějně kráčí za postupem na EURO 2004.
"Trenér Brückner bere všechny stejně, on vlastně nemá náhradníky, ale široký tým. Jeho přístup je v tomhle perfektní. Mužstvo má i díky jeho přístupu velikou vnitřní sílu a soudržnost. To říkám smrtelně vážně, nikde jsem nic takového nepoznal. Vždyť vlastně bych si mohl postěžovat, že ne vždy patřím do základní sestavy, ale já jsem v téhle partě hrozně rád," pokračuje.
Rychlonohý útočník vůbec nepřipouští, že by se český tým nedostal na mistrovství Evropy. "Máme kvalifikaci výborně rozjetou, byla by hrozná škoda ji nedotáhnout k postupu. V horším případě přes baráž, ale my můžeme skupinu vyhrát. Bude to ještě těžké, ale tenhle tým to zvládne a ani na šampionátu by se nemusel ztratit," konstatuje.
Sobec Owen
Když se řeč znovu vrátí k Anglii a fotbalu, který se tam hraje, fotbalista se rozvážně rozhovoří: "To je úplně něco jiného než v reprezentaci. Tady hrajeme rychlý technický fotbal, plný nápadů, kombinací, kterými dokážeme soupeře rozebrat, aniž by se k nám pořádně přiblížil, anebo už mu nezbývá než faulovat. Umíme si vyhovět, přihrát, hledáme se a ještě před střelou koukne každý z nás koutkem oka, jestli není poblíž ještě lépe postavený spoluhráč."
V Anglii to je podle Baroše spíš o síle a rychlosti. "Moc se nekličkuje ani nekombinuje, protože tamní chasníci do vás tvrdě zajedou. V Premier League svedu nepočítaně soubojů a schytám mnohem víc ran, ale to mi nevadí. Jezdí se nahoru dolů. Zadáci pošlou dopředu balón a vy se o něj musíte poprat. Přeci jenom bych ale bral, kdyby spoluhráči v útoku třeba víc přihrávali. I když jsem v lepší pozici, sami zakončují."
A jako příklad uvádí největší liverpoolskou hvězdu. "Třeba Michael Owen, ač spolu vycházíme velmi dobře, je toho zářným příkladem. Ten přihrává opravdu jen tehdy, když už mu nic jiného nezbývá, jinak hamouní. Jenže na rozdíl od nás oni jsou takhle vychovávaní. Máš míč, jdi nejkratší cestou k brance a vypal. To první beru a sám dělám, před tím druhým přemýšlím. Důležité je, aby padl gól a mužstvo vyhrálo, protože to mám na fotbale nejraději," uzavírá Baroš.
