Vypadla elektřina a operovali jsme jen za svitu mobilů, vzpomíná lékař z Brna na misi v Ghaně

Na desetidenní misi v nemocnici v Ghaně bylo v uplynulých týdnech šest zdravotníků v čele s přednostou gynekologicko-porodnické kliniky Vítem Weinbergerem. S výpadkem elektřiny se za tu dobu potýkali dvakrát. „Jednou to bylo na 15 a podruhé na 45 minut. To jsem byl na sále zrovna já a bylo to v době, kdy jsme operovali u velkých cév,“ vzpomněl si na těžké okamžiky gynekolog Samuel Tvarožek.

Původně s personálem zvažovali, že počkají, až elektřinu zapnou. „Rozhodli jsme se ale pokračovat a bylo to dobré rozhodnutí. Místní nám během výkonu svítili do břicha mobily, abychom to mohli dokončit,“ popsal Tvarožek.

Nic ale nepodcenili. Kdyby náhodou vypnula baterie ventilátoru, byla připravená anestezioložka na manuální ventilaci za pomoci ambuvaku. „Těsně před jejím vybitím naštěstí elektřinu nahodili. To už jsme zašívali,“ přiblížil lékař.

Při výpadku elektřiny byla v sále úplná tma, protože v něm nejsou okna, a svítil jen jeden přístroj na baterii s černobílým displejem. Nemocnice má sice záložní generátor, který byl ale v jiném patře v porodnici. „Kdyby se operovalo déle nebo nastala komplikace, bylo by to dramatické, ale takhle je to nakonec vtipné, protože to se u nás fakt stát nemůže,“ poznamenal Tvarožek.

Za celou misi s kolegy provedli zhruba 60 operací. Každý pracovní den se operovalo od 8 do 18 hodin. „Pak se dělalo ještě kolečko na oddělení a vyšetření pacientů. Do hotelu jsme se vraceli vždy kolem 20. hodiny,“ řekl Tvarožek k pracovně náročnému programu, ve kterém měla česká posádka volno jeden víkend.

V něm zavítala k nejstarší mešitě v Ghaně a do safari parku. „Z hotelu bylo ráno možné pozorovat slony u napajedla,“ poznamenal gynekolog. Za zážitek ale považuje i nabyté zkušenosti. „Člověk zjistí, že se dá operovat prakticky s jakýmkoliv instrumentáriem. Ať už má pinzeta 40 centimetrů místo 10, nebo máte zcela tupé nůžky,“ nastínil.

Tvarožek si je vědom rozdílu mezi Ghanou a Českou republikou. „V Ghaně je zdravotní péče velmi omezeně dostupná. Obyvatelé v nemocnici ani nedostanou léky na bolest, pokud si je předem nekoupí. Na gynekologickém oddělení nemají každý svůj pokoj, ale všichni leží v jedné místnosti třeba po 15 až 20 lůžkách,“ uvedl třiatřicetiletý doktor, který pracuje ve Fakultní nemocnici sedm let.

Mise se uskutečnila v rámci zdravotně-humanitárního programu MEDEVAC, jehož cílem je nabídnout lékařskou péči tam, kde buď není dostupná, nebo v regionech s velkou migrací. „Každému lékaři bych doporučil podobnou zkušenost prožít. Člověk se naučí víc spoléhat sám na sebe. A nakonec si musí vážit toho, kde se narodil a kde žije, jaké má možnosti. Všichni se dívají směrem na západ a nadávají, ale je potřeba si uvědomit, že větší část populace se má mnohem hůř než my tady v Česku,“ zakončil lékař, který si na památku odvezl i typickou pestrobarevnou košili šitou na míru.