V unikátní místnosti procvičí nevidomí a slabozrací hmat a sluch

Audiovizuální místnost se nachází v Krakovské ulici v Praze 1, kde sídlí Sjednocená organizace nevidomých a slabozrakých a organizace Tyfloservis, která pomáhá lidem s vadou zraku.

„Nápad, že by měla existovat, vznikl před několika lety a od té doby zrál,“ uvedl prezident Sjednocené organizace nevidomých a slabozrakých Luboš Zajíc s tím, že jedinečná místnost plní několik funkcí. Relaxační, zážitkovou a hlavně edukační, nácvikovou.

Využívat ji mohou klienti obou organizací i zájemci z řad mimo ně. „Zejména lidé, kteří ztratí zrak v průběhu života, se tu můžou učit rozpoznávat například to, odkud přichází zvuk. To je velmi důležitá věc, zásadní pro to, aby se mohli pohybovat sami na ulici, v dopravě,“ podotkl.

Zvuková část výukového programu obsahuje řadu skutečných zvuků, například z křižovatky, obchodu nebo restaurace. „Pohyb v rušném prostředí může v nevidomém nebo slabozrakém člověku vyvolávat strach a obavy. V naší místnosti si budou moci v bezpečném prostředí vyzkoušet rozeznávání zvuků a naučit se v nich orientovat, poté tyto dovednosti budou moci využít i v reálném životě,“ doplnila metodička Tyfloservisu Nikol Macháčková Aková.

Vybavení umožní procvičit hmat, což je podle Zajíce dobré třeba pro budoucí výuku slepeckého Braillova písma. A díky různým druhům osvětlení a světelným efektům pak můžou slabozrací otestovat, jaký vliv má různá forma, barva a intenzita světla na jejich zrakové vnímání, a vybrat si to nejvhodnější do své domácnosti. Zároveň se naučí, jak zlepšit vidění třeba v přesvětlených obchodech nebo naopak v tmavých prostorách.

Realizace zabrala zhruba dva roky. „Hledali jsme to nejvhodnější řešení a tvořili něco, co člověk nevěděl, jak správně udělat,“ vysvětlil Novinkám, proč budování trvalo tak dlouho, vedoucí technické podpory sjednocené organizace Marek Salaba, který se během slavnostního otevření ujal role jednoho z lektorů. Ti pak budou sál s návštěvníky, ať jednotlivci, nebo skupinami, procházet.

Jinde v Česku podle něj žádný podobný prostor neexistuje. Náplň temné komory, jak sál bez oken zaměstnanci obou organizací pracovně nazývají, se může v budoucnu měnit podle potřeb a požadavků těch, kteří ji využijí.

Audiovizuální komoru lze vyžít i pro ty, kteří normálně vidí. „Na hmatových panelech si můžou ve tmě, ideálně ještě s klapkami na očích, například zkusit zavázat botu, zapnout zip, pásek, zašroubovat žárovku. Pokud vidící něco nevidí dopředu a pak se s tím může seznámit pouze hmatem, je pro něj velmi obtížná i taková triviální věc jako zavázat si botu,“ líčil Novinkám a Právu Salaba, sám slabozraký. Přiznává, že jeho nejvíc baví hry. „Máme tu labyrint, jenž se prochází hmatem, různé skládačky, piškvorky,“ hlásí.