Stolní tenis lidem s parkinsonem zlepšuje náladu a zpomaluje progresi onemocnění

Parkinsonova choroba je neurodegenerativní onemocnění, které může způsobit třes, pomalé pohyby a deprese. Přestože dnes moderní medicína dokáže mnohé, doposud neexistuje na tuto nemoc žádná léčba, která by ji zcela vyléčila. Dají se jen mírnit projevy.

Ani stolní tenis nedokáže toto onemocnění zcela vyléčit, ale jak ukazují zkušenosti lidí z organizace PingPongParkinson, rytmické pohyby a sociální interakce dokážou významně zlepšit náladu a oddálit progresi příznaků onemocnění.

„Nevím, jestli je to kvůli stolnímu tenisu nebo ne, ale trápil mě třes v pravé ruce a od té doby, co jsem začala pravidelně trénovat, jsem bez potíží,“ svěřuje se se svým příběhem 77letá spisovatelka Joan Greenbergová, která na sobě neustále pociťuje zlepšení, a to nejen ve hře, ale i z pohledu svého zdraví. Sama je i moc ráda, že se stala součástí organizace PingPongParkinson, kolem níž se utvořil sociální okruh lidí, kteří jsou ve stejné situaci – trpí Parkinsonovou chorobou a snaží se žít aktivně.

Za organizací přitom původně stál chorvatsko-americký hudebník Nenada Bach, který vystupoval s Bonem z U2 a Lucianem Pavarottim a rozjel Woodstock ’94. Parkinson mu byl diagnostikován v roce 2010. Jeho příznaky se tehdy zhoršily natolik, že nedokázal již hrát na svou oblíbenou kytaru. Když ale začal hrát stolní tenis, po 3–4 měsících se jeho stav natolik zlepšil, že si opět na kytaru zahrát mohl. Proto se rozhodl v roce 2017 založit organizaci PingPongParkinson a lidem s touto nemocí ukázat, že existuje sport, který může velmi významně pomoci jejich nemoc zvládat.

Parkinson postihuje především lidi starší 60 let, ale může se objevit i o mnoho let dříve. Jedná se o nemoc, při které dochází ke ztrátě neuronů produkujících dopamin v mozku. Dopamin je přitom znám jako hormon dobré nálady, který je klíčem k pohybu, motivaci a zážitku z odměny.

Lidé s parkinsonem mají často potíže s chůzí či třesem rukou, což je způsobeno tím, že nemoc významně ovlivňuje oblast bazálních ganglií mozku zodpovědnou za pohyb. „Neustále jsme hledali jiný způsob, jak aktivovat oblast mozku, aby produkovala více dopaminu i bez léků, což se nám zatím zcela nepodařilo. Nicméně jsme přesvědčeni, že stolní tenis je jednou z věcí, která parkinsonikům velmi pomáhá,“ upozorňuje neuropsycholožka Elizabeth Kereová.

Stolní tenis výrazně zlepšuje motorické funkce, protože vyžaduje koordinaci ruka–oko, rychlé reflexy a rovnováhu. Zároveň posiluje kognitivní dovednosti, jako je koncentrace a rozhodování. Tím, že se tento sport hraje minimálně ve dvou, rozvíjí se i sociální interakce. Podle Kereové je předností tohoto sportu i to, že jej mohou lidé hrát bez ohledu na věk.

Bill Easterly dnes vděčí komunitě PingPongParkinson za to, že mu pomohla zvládnout depresi poté, co si vyslechl svou diagnózu. Přestože v té době lehce kulhal a potýkal se s mírným třesem v levé ruce, verdikt parkinson byl i pro něj velmi šokující. Uzavřel se tehdy do sebe a propadl depresi, stejně jako je tomu u mnohých dalších nově diagnostikovaných lidí. Zpět ke své práci – výuce na univerzitě – a k dokončení knihy o historii kolonialismu se tak vrátil až díky stolnímu tenisu a komunitě lidí se stejnou diagnózou.

Přestože se nepovažuje za žádného Foresta Gumpa, jeho hra se stále zlepšuje a dnes dokáže porazit i třicátníky. Může tak soutěžit i s těmi nejlepšími ze skupiny.

„Nezáleží na tom, jestli hrajeme turnaje nebo jen přátelská utkání, protože mezi námi nejsou žádní vítězové ani poražení. Ten, kdo prohrává, když hrajeme jakýkoliv zápas, je Parkinsonova chodoba. A to je ten nejúžasnější pocit,“ uzavírá Easterly.