Srazy absolventů odvykací léčby pomáhají novým klientům

Na tradiční sraz absolventů odvykací léčby tentokrát dorazilo třináct abstinujících mužů. Aby sdělili své zkušenosti osmadvaceti pacientům, alkoholikům i narkomanům, jejichž dočasným domovem je právě teď tamní oddělení č. 24.

„Pro mne bylo složité léčbu vůbec nastoupit,“ přiznal třeba Honza, který v Dobřanech strávil tři měsíce v roce 2020. „Chlastal jsem od roku 2013, a to tak, že hodně. Denně flaška tvrdýho, deset patnáct piv, měl jsem neustále tři čtyři promile. A přitom jsem si říkal, že nemám problém. Že problém mají ti blbci, kteří si myslí, že ho mám já. Nechtěl jsem z toho ven, byl jsem spokojený.“ Nakonec se k léčbě odhodlal. „Vzpomínám na ni rád, protože mi to otevřelo oči, dalo šanci opravdu žít, ne pouze přežívat.“

Ne každý to však má takto nastavené. „Na klucích, kteří tam byli se mnou, bylo na první dobrou vidět, kdo tady je proto, aby se sebou něco udělal, a kdo se tu jen schovává. A na rovinu vám řekne, že až odtud vypadne, vypije láhev vodky hned u prvního Vietnamce,“ konstatoval Honza.

Odvykací kúra je jen začátek. „Detox. Léčba začíná až venku,“ podotkl bývalý narkoman Jirka. Dan, další z abstinujících alkoholiků, upozornil: „Musíte být pokorní, nemyslet si, že máte do smrti vystaráno.“

O tom ví své i nejstarší člen skupiny letošního srazu, sedmdesátník Václav. Léčil se třikrát, přitom mezi prvním a druhým pokusem uplynulo dlouhých jedenáct let. „Začátkem konce je, když si myslíte, že jste vyhrál, že vás jedno pivo nerozhodí,“ řekl Novinkám Václav.

„No, ono vás nerozhodí, ono vás nastartuje. Za tři dny ještě jakžtakž žijete, za pět dní jste na šrot a už nemáte šanci se z toho sám dostat. To je furt stejné, bez ohledu na to, jak dlouho abstinujete,“ varoval a přidal recept: „Léčbu musíte absolvovat hlavně kvůli sobě, ne kvůli jiným. Proti vám je ďábel, s nímž nemůžete bojovat. Nesmíte se ho ale bát, musíte být spokojení sami se sebou, z toho, že abstinujete. Pak uvidí, že to s vámi nebude mít jednoduché. A půjde jinam.“

Co na to druhá strana sálu? „Trochu vám závidíme. Doufám, že brzy budeme sedět u vašeho stolu,“ nechal se slyšet jeden ze současných pacientů.

Jiný, toxikoman Jakub, má jasno: „Poučení je zřejmé - musíte sám chtít. Kdo nechce, má smůlu. Já chci, jinak by to byly zbytečné tři měsíce.“ A Míra, jehož léčba teprve začíná, dodal: „Pravdou určitě je, že největší boj nás čeká až venku.“

Oddělením ročně projde více než sto mužů a kolem padesáti žen, v průměru zde pacienti stráví tři měsíce života. Ti se závislostí na alkoholu převažují, natrvalo mu pak dá vale zhruba každý třetí.

„Zkušenosti abstinujících absolventů mohou naše nynější pacienty kladně motivovat a dodat jim důvěru v sebe i v úspěšnost nemocniční léčby,“ vysvětlil smysl srazů psycholog oddělení Martin Dušák.