Sport nepomáhá jen k lepší kondici, ale i k úspěchu v zaměstnání

„Vyčíslit všechny pozitivní dopady sportu na náš profesní i osobní život je náročné. Pokud se budeme soustředit primárně na profesní úroveň, sport jednoznačně rozvíjí disciplínu a týmového ducha, zlepšuje manažerské schopnosti, ale také zvyšuje angažovanost zaměstnanců,“ upozorňuje Ondřej Šíba, psychoterapeut kliniky duševního zdraví se zaměřením na kognitivně behaviorální terapii ET MENTIS.

Sport zároveň každého učí, že nic není zadarmo, že za každým vítězstvím stojí nejprve velké úsilí a mnohdy i spousty proher. I díky tomu se lidé lépe vyrovnávají se zklamáním a nepříjemnými zážitky a celkově jsou poté v životě odolnější. Navíc se učí ovládat své emoce a přeměňovat negativní pocity v pozitivní myšlení.

Sport totiž učí ze sebe vydat maximum a nevzdávat věci předčasně jen proto, že člověk ztratí vidinu vítězství.

„Díky sportu jsem dříč, naučil mě každý den vstát nehledě na počasí a den v týdnu a jít na sobě pracovat, znovu a znovu. Také jsem se naučila nevzdávat se. Jak výhry, tak prohry přijímám s pokorou. Jsem vděčná za konkurenci a snažím se obklopovat lidmi, kteří jsou v tom, co dělají, esa,“ potvrzuje Gabriela Teissing, někdejší profesionální golfistka a dnes šéfka technologické firmy Creative Dock.

„Sport nás také učí pracovat s neúspěchem a zároveň pak také lépe odbouráváme stres z práce,“ upozorňuje Ondřej Šíba.

Během fyzické aktivity se v mozku uvolňují nejen endorfiny (hormony štěstí), které uklidňují a vyvolávají pocity euforie, ale i dopamin (je produkován v centru libých pocitů a smíchu, které souvisí s odměňováním) či serotonin (neurotransmiter dobré nálady), díky kterým se cítíme lépe, což se odráží i na naší celkové pohodě. I z tohoto důvodu je cvičení výborným pomocníkem na zmírnění stresu, úzkosti či deprese.

Všude tam, kde funguje týmový duch, tedy zejména u týmových sportů, se lze naučit naslouchat druhým a dodržovat pravidla, být méně sobečtí, spolupracovat jeden s druhým, naučit se respektovat a vést.

Samozřejmě není vše jen pozitivní. Kvůli tomu, že jste ze sportu zvyklí ctít pravidla a máte vytříbený smysl pro fair play, v zaměstnání pak můžete narazit. „Ve sportu se hraje podle pravidel, která se dodržují. A když je někdo, kdo švindluje, tak se to ví a časem to vyplyne na povrch. Takový člověk je pak předmětem všeobecného opovržení. V byznysu a v práci to tak nezbytně není. Ze začátku jsem z toho byla sama v šoku, ale časem jsem si to srovnala v hlavě,“ upozorňuje Gabriela Teissing.

Na druhou stranu, pokud si své zdravé nastavení udržíte, pomáháte tak kultivovat pracovní prostředí kolem sebe a můžete inspirovat své kolegy i „protihráče“.

„Především týmové sporty mají často určené vedoucí, například kapitány nebo trenéry. Ti pak vštěpují členům týmu pocit odpovědnosti a zodpovědnosti. Když členové týmu přebírají odpovědnost za své úkoly a nesou zodpovědnost sami za sebe, podporuje to kulturu spolehlivosti a důvěry,“ potvrzuje Ondřej Šíba.

Sport podle něj určitě není továrnou na lepší šéfy, ale přispívá k motivování ostatních, rozhodování se ve složitých situacích a podporuje odpovědnost za výsledky, což je klíčové pro osobní růst a úspěch.

Pokud si teď říkáte, že je tedy škoda, že vás rodiče od malička nevedli k vrcholovému sportu, nemusíte litovat. Nefunguje to tak jen tehdy, když sportujete celý život. Sport má moc měnit vaše schopnosti kdykoli.

„Mám samozřejmě výhodu, že mé tělo je na pohyb zvyklé a nemusím ho přemlouvat. Naopak kdybych dlouho nic nedělala, bude mu fyzická aktivita okamžitě chybět. Začnu být protivná a cítit se špatně. Jsem přesvědčená, že nikdy není pozdě, a i když se začnete pravidelně hýbat až ode dneška, stejně vám to přinese nové zážitky, dostanete se také do nového prostředí a naučíte se novým věcem, tohle všechno vás posune zase o kus dál,“ uzavírá Gabriela Teissing.