Sny jsou fragmenty toho, o čem přemýšlíme

Má vůbec smysl přiřazovat snům nějaký význam? Má. Ve spánku strávíme třetinu života a je nepopiratelné, že v něm probíhá spousta událostí, které skutečně prožijeme, byť v jiném světě, než na jaký jsme zvyklí. Leccos sice odporuje přírodním zákonům a logice, zato však nikde nejsme tak blízko naší vlastní duši jako právě ve snu. A nejen duši.

Není to tak dávno, co mi ve snu zazvonil zvonek u domovních dveří. Za nimi stál můj již několik let mrtvý otec. Voněl jako vždycky, na sobě měl svůj oblíbený modrý oblek. Přišlo mi přirozené pozvat ho dál, nechat se jím obejmout, ten dotek skutečně ve spánku fyzicky prožít a pak zavolat do obýváku na děti: „Koukejte, kdo se na nás přišel podívat!“

Když jsem se ráno probudila, nebyla jsem smutná z toho, že táta už dávno není mezi námi. Naopak jsem několik dalších dní měla příjemný pocit, kdykoliv jsem si na návštěvu z jiného světa vzpomněla. A také už konečně věřím, že je tady pořád se mnou.

Co si o snech myslí odborníci? Skoro by se dalo říci, že co terapeut, to jiný výklad. „Sny jsou fragmenty toho, o čem přemýšlíme, co se nám stalo, co chceme, co nechceme. Podle kognitivní psychologie mozek zpracovává všechny podněty, které k nám během dne přišly, a ukládá je do dlouhodobé paměti,“ vysvětluje psycholožka Alžběta Protivanská.

Nejznámějším směrem zabývajícím se výkladem snů je jednoznačně psychoanalýza. Jaképak sny měl asi její zakladatel Sigmund Freud, že se z něj nakonec stal nejcitovanější psycholog 20. století? „Stoupenci psychoanalýzy tvrdí, že sen je odraz našeho podvědomí. Objevuje se v něm to, co si nedovolujeme v našich emocích přes den vědomě prožít. Ve snech hledají symboly a hodně pracují se sexualitou,“ popisuje Protivanská.

Když se muži zdá o kácejícím se smrku ztepilém, může se dočkat výkladu, že jeho mužná síla dostává trhliny. Přitom sen může být jen odrazem faktu, že se bojí, aby kvůli bouřce letitý strom nepadl na rodinnou chaloupku.

Dalším směrem je Jungova analytická psychologie, jež hledá ve snech archetypy, které jsou vepsány v každém z nás, jako jsou silná matka, moudrý stařec nebo romantický milenec. V tom případě by symbol kácejícího smrku odkazoval spíš na fakt, že muž snící o smrku si nejspíš uvědomuje, že pomalu, ale jistě vyklízí pozice mladším a dravějším. A to muži občas nenesou dobře.

Nejnovějším směrem výkladu snů je daseinsanalýza neboli existenciální analýza vymezující se jak vůči Freudově psychoanalýze, tak Jungově analytické psychologii. Ta se na sny dívá jako na pokračování našeho života, našeho dne. Vidí je jako prostor, kde je třeba se zastavit a vědomě ho pozorovat.

„Dnes máme poměrně málo času věnovat se svému vnitřnímu světu. Sny jsou jeho produktem, a proto někdy možná není ani tak důležitý jejich obsah, ale jde o vzkaz: Haló, všímej si svého vnitřního světa, zanedbáváš ho. To může být dost užitečné,“ říká psycholog Jan Kulhánek.

Na sny hledí odlišně nejen různí psychologové, ale i různé kultury. Některé je mají dokonce za reálný život, protože iluzí je podle nich naopak to, co žijeme. Možná na tom něco pravdy je. Když se člověk rozhlédne kolem sebe, je to tady samá iluze. Iluze šťastné rodiny, iluze dokonalé ženy, iluze vyspělé společnosti, iluze bezpečného života. Není divu, že máme noční můry, které nás mají z našeho iluzorního světa probrat. Přesně v duchu prérijních indiánů, kteří věří, že sny je uvádějí do světa, kam se ve stavu bdění dostat nemohou.

Sen přitom může být upřímnější než život, který žijeme. Ten totiž můžeme částečně ovládat. Vyhneme se tak například nepříjemným věcem nebo aspoň děláme, že je nevidíme. Psychika je totiž nastavena na obranný systém, proto určité věci podvědomě nevnímáme.

Nějakým šestým smyslem sice registrujeme, že něco není v pořádku, ale kousavé podvědomí dokážeme v bdělém stavu umlátit rozumem. Jenže když usneme, ratio se odpojí a mozek nám začne všechno vracet: koukej, tady máš něco vyřešit, udělej s tím něco, nebo tě to jednou doběhne. Nepromlouvá k nám však takto přímočaře. Vzkazy posílá šifrovaně, ve zdánlivě nesmyslných obrazech, dějích. To je důležité k tomu, abychom zpozorněli. Abychom si sen pamatovali. To jediné nás totiž donutí se nad ním zamyslet.

Že se lidé nad svými sny zamýšlejí, dokládá fakt, že nejstarší dochovaný snář je pětidílný svazek antického spisovatele Artemidóra z Efesu, jenž žil v druhé polovině druhého století. Řek Artemidóros dal do kupy Výklad snů na základě všech podobných svazků, které byly v té době k mání. Snáře vycházejí dodnes a od těch prvotních se moc neliší. Stejně jako se neliší naše sny a chuť hledat, co za nočními obrazy vězí.

„Jednoduchý výklad snů je populární, protože to vnáší nějaké tajemno či záhadu do našeho jinak dost racionálního života,“ komentuje listování ve snářích psycholog Jan Kulhánek. Člověk ale podle něj nesmí brát snáře moc vážně, spíš nám mohou posloužit jako inspirace.

Existuje několik typů snů, které se u určité skupiny lidí opakují. Ženám po celém světě se například zdává sen o tom, že provozují sex se svým šéfem (což může být v určitých případech sen hraničící s noční můrou, ale co naplat, podvědomí neporučíte).

Psychologové většinou nepodezírají ženy, že by o takovou kratochvíli stály. Nadřízený je podle nich dominantní mužská figura, často spojená s postavou otce, který v sobě nese přirozeně náboj sexuality.

Je to zkrátka obraz, ne odraz reality. A že s ním ve snu spíte? Možná cítíte, že byste se s nadřízeným měla z pracovního hlediska víc propojit. Anebo máte strach, že vás až příliš ovládá.

Další výklad, který lze i terapeuticky využít, nabízí psycholog Karel Červinka: „Sny, které se vracejí, jsou obrovskou službou od našeho podvědomí. Vnitřní hlas nás podle něj opakováním stejného snu nabádá, že toto je důležité téma, jemuž bychom se měli věnovat.“

Opakují se také noční můry, zajímavé přitom je, že jsou paradoxně „zdravější“ než vlídné a laskavé sny, z nichž se člověku ani nechce probouzet. Úzkostné sny mají často dospívající lidé, protože prožívají nejen překotný vývoj, ale s tím související období plné zmatků. Uspěju v životě? Najdu si kluka? Najdu si holku? Nezklamu rodiče? Jeden zmatek střídá druhý, mozek má co dělat, aby se s tím náporem vyrovnal.

Na snech je opojné, že v nich často překonáváme limity vlastního ducha i těla. Leckdo by proto chtěl snít, ale stěžuje si, že jemu se sny nezdají. Ale zdají. Jenom je zapomene dřív, než si je vůbec stihne vybavit. „Původně se mělo za to, že fungují obranné mechanismy, které způsobí, že sen raději zapomeneme, pokud má extrémně nepříjemný obsah,“ říká psycholog Kulhánek.

Dneska už z neuropsychologického hlediska víme, že hodně záleží na tom, kdy se probudíme. Když to je ve fázi, kdy se nám zdají sny, tak si je spíš pamatujeme. Když se probudíme v non-REM fázi, tak nevíme nic.

Někdo se také ohání teorií, že má tak naplněný život, že na sny mu nezbývá už prostor, nepotřebuje je. Ale to není pravda. Sen udržuje rovnováhu v našem vnitřním světě, stará se o každodenní údržbu duše. Je to něco jako antivirový program, který běží na pozadí našeho softwaru. Jakmile odhalí ohrožení, vyšle šifrovanou zprávu. Sen se nám může vybavit i později během dne, kdy nám ho někdo nebo něco připomene. I to má svůj důvod, jemuž je třeba naslouchat. Třeba jako to dělala Jana z Arku a jiní rádoby podivíni, kteří za své věštecké sny často platili životem.

Jak se na sny z kategorie věšteckých dívají psychologové? Většina vám řekne, že mozek je neskutečně záhadný orgán, z celého těla ten nejméně prozkoumaný, a že mezi nebem a zemí je násobně víc věcí než jen ty, které jsme za dobu existence lidstva stačili poznat a popsat. Tak snad ten můj opakující se sen o žirafě ve smokingu nebude z kategorie věšteckých.